Prázdný nadpis

1. května 2017 v 20:07 |  Kňučení
Od posledního článku uběhla dlouhá doba.
Mám pocit, že byla ještě delší, než byla, protože se během ní několikrát vystřídala všechna roční období, včetně drsné horské zimy, což mě naplnilo obavami o rostliny a mozkomoří náladou. V téhle části roku už sníh prostě nechcete, ani trochu ne, teď už chcete chodit číst do lesa a být venku, co vám to světlo dovolí, protože zimního lenošení už bylo víc než dost.


Když po studeném a místy sněhovém týdnu v sobotu vykouklo nesmělé slunce a včera a dneska už převzalo nadváladu tak, jak se na začátek máje sluší a patří, až mě trochu vylekalo, jak moc se proměnila moje nálada. Všechno psycho, chmury a zapeklitosti, které mě strašily ve všední dny, se náhle smrskly na minimum nebo úplně odešly, neblbla jsem z toho, co budu nebo nebudu dělat, prostě jsem existovala, převážně venku, nad ničím jsem moc nepřemýšlela, a bylo to velmi osvěžující a příjemné a dlouho jsem nebyla tak spokojená.
Jen na chvilku mě napadlo, že když je to tak, že na mě má stav atmosféry takový výrazný vliv, bylo by možná fajn žít někde, kde je hezčeji, jenže je mi jasný, že by mi místní lesy a mé oblíbené kouty v nich strašlivě chyběly, takže smůla, prostě nelze.

Během dubnového střídání ročních období jsem hodně vzpomínala na minulé časy a hodnotila svoji současnou existenci, jak mám ve zvyku už pár měsíců. Shledala jsem, že i když mám ve svém životě spoustu úžasných věcí, kterých si moc vážím, trápí mě, že jsou moje dny víceméně stejné, že mám několik činností, které provozuju v různém pořadí, a že mě to sice baví, ale tak nějak setrvačně, ne tolik, jako dřív a jak by mělo.
Chtělo by to nějakou obměnu. Zároveň se však pořád hodně bojím opustit svoji komfortní zónu. Napadlo mě ale pár věcí, které by se daly provést, tak doufám, že to vyjde, a co nejdřív.

Tohle je zčásti taky důvod, proč už tolik nepíšu na blog; není moc co, nemám žádné zábavné zážitky a svoje myšlenky a pocity jsem se naučila svěřovat papírovému deníku, což je trochu ironie, protože původní záměr byl, že ho blog bude nahrazovat. Jenže se ukázalo, že jsem asi prostě stará duše a s papírem a propiskou si rozumím líp než s klávesnicí. Navíc ne všechno je vhodné ke zveřejňování, a to co umisťuju na papír spadá přesně do této kategorie.

Tenhle prodloužený víkend byl však nesmírně hezký a milý. V sobotu se začalo lepšit počasí, na večerní procházku ale bylo ještě chladno, a tak jsem si uvařila kakao, které už jsem neměla možná několik let, a pustila jsem si Harryho Pottera a vězně z Azkabanu a velice jsem si to užila. Nedělní dopoledne jsem strávila trochou zahradničení, pak jsem si uvařila kafe do nového termohrnku a vydala jsem se na své oblíbené čtecí místo ve stínu borovic, uvnitř jsem byla asi jen hodinu přes oběd, odpoledne patřilo koním a večer jsem ještě vyrazila trochu prozkoumat les. Dneska jsem uvnitř strávila víc času, protože si mě žádalo několikero domácích prací, přesto jsem stihla dlouhou dopolední procházku, dost času u koní a později odpoledne jsem vyrazila s rodiči a jejich psy do nedalekého přírodního parku, a byla jsem nadšená tím, jak krásné a tiché místo se nachází kousek od nás a ani o tom nevím.




Dokonce tam byla Tajemná chýše! :D

Tímto jsem splnila své předsevzetí pro dnešní den, tedy to, že dám o sobě něco vědět. Za oknem vidím krásný jemný jarní deštík, takže si udělám ještě jeden čaj a mrknu na nejnovějšího Doctora Who.
Nová řada je totiž boží!
 


Komentáře

1 Rock-Lee13 Rock-Lee13 | E-mail | Web | 1. května 2017 v 20:16 | Reagovat

Článek je hodně dlouhý. Nafocené fotografie jsou ale pěkné. Obzvlášť ta chatka bypadá útulně.

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 2. května 2017 v 12:16 | Reagovat

[1]: ... a?

Je to až neuvěřitelné, jak moc počasí ovlivňuje lidskou psychiku. Já byla pro změnu prakticky celý týden zahrabaná v přemýšlení o tom, co jsem udělala špatně, že se mnou prakticky všichni nějak přestali komunikovat. Ale to včerejší odpoledne venku mi fakt dost pomohlo, už by teď takhle mohlo být pořád. :3

Jakmile člověk zabředne do stereotypu a začne si to uvědomovat a nemá z toho radost, je to nemilé. Taky si v poslední době čím dál víc uvědomuji, že bych ve svém životě potřebovala buď něco trochu změnit nebo se v něčem posunout dál.

Tajemná chýše je boží! Chci do Tajemné chýše! A stejně boží je i nový Doktor, snad to vydrží. :3

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. května 2017 v 19:30 | Reagovat

On každý žije částečně ve stereotypu, ne že ne. Řekla bych, že to je prostě součást lidský povahy.
Horší je, když na tom pak člověk začne lpět a není schopný se z toho vytrhnout. A že takových znám mraky. A co je ještě horší, převážně to jsou lidi, kteří chodí do práce, z práce lehnou k televizi, jdou spát, pak jdou zase do práce, z práce zase k televizi a o víkendu chrápou do odpoledne a večer v sobotu si jdou někam sednout a v neděli uklízí a v pondělí zas do práce a zase znova ten kolotoč. Jednou za rok vyrazí někam na dovolenou, kde se válí... Lidi s dětma  toho udělají přece jenom o něco víc než tihleti, ale taky je to kolotoč, kde nemají místo (možná ani nechtějí mít) na nějaký koníčky. Přijde mi to ohromně smutný a prázdný.

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. května 2017 v 19:34 | Reagovat

[1]: Proč takový okecávačky? Tak rovnou napíšu: Nečetla jsem to, koukla jsem na fotky, tak zběžně, aby se neřeklo, ale píšu ti komentář, protože chci, abys šla ke mně na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: