Zevlákování

2. března 2017 v 23:03 |  Kňučení
Minulý týden mě přepadla chuť po delší době zase spáchat něco blogového. Osud si to však zjevně nepřál, jelikož mi blog.cz několik dní hlásil jakousi chybu serveru, což mě rozmrzelo a dost odradilo.
Jenže teď jsem přijela z odpolední, shledala jsem, že jsem čímsi neuchopitelným trochu rozrušená a nechce se mi spát, zato psát se mi chce hodně.
Přišel březen, zima začala sublimovat v jaro, vůbec ne pomalu a nenápadně, ale velice rázně. Většinou mi první dva měsíce roku uběhnou rychleji, než vůbec stačím zaregistrovat, že nějaký nový rok je, letos tomu tak ovšem nebylo. Když se podívám nazpět, začátek ledna mi připadá už strašně daleko a ty emo věci, co jsem tehdy psala, mi připadají jako z jiného vesmíru, a na tu sedmnáctku na konci letopočtu jsem si skoro ani zvykat nepotřebovala.


Přemýšlím, co jsem chtěla napsat v tom předchozím článku a co se od toho posledního vůbec událo. Bylo toho poměrně hodně; třeba to, že jsem se odhodlala zbavit svého půlmetrového copu (fakt měl půl metru, měřila jsem to!) a nechala jsem si z té délky odstřihnout asi třicet čísel. Teď mám vlasy fluffy jako pink unicorn a cítím se mnohem líp, tak nějak správněji, víc jako já. Prostě mi to sedne, a prý je to i esteticky lepší než předtím.

Taky jsem si splnila jeden z dětských snů a koupila jsem si vystřelovací topinkovač, jaký jsem vídala ve filmech a přiapdal mi hrozně cool. Je cool; jen bych těch topinek s borůvkovou marmeládou nejspíš neměla žrát tolik.

Minulý čtvrtek byl významný den: poprvé v letošním roce vyšplhal venkovní teploměr nad deset stupňů nad nulou a k pobytu venku mi stačily dvě vrstvy oblečení a tenký ponožky. Domů z práce jsem jela delší cestou a poslouchala jsem písničky ze Supernatural, jak jsem o tom nedlouho předtím snila.

Když už jsem zmínila tento seriál, o minulém víkendu se mi po něm nějak zastesklo a napadlo mě prozkoumat, jestli se v aktuální sérii nenachází něco zajímavě a méně debilně vyhlížejícího. To se povedlo, ovšem taková epizoda by byla mnohem našláplejší, kdyby se objevila o pět až sedm sérií dřív, takhle to působilo značně odšťavněně a vcelku smutně. Ale na tom nesejde, chlapce mám pořád stejně ráda.

V pondělí bylo krásné sluneční ráno a zapsalo se do dějin tím, že mi bylo ve dvou mikinách horko, obešla jsem se bez rukavic a zpívali ptáci. Dnes je zas apokalyptická vichřice a do toho leje, nicméně na víkend má být skutečně jarně. Křoví a mechu a šutry, těště se na mě!
Tenhle přechod zimy do jara je mojí oblíbenou částí roku, a takovou nejeuforičtější. Ráda sleduju, jak se mění louky a stromy a sleduju první kvítka a natahující se dny.


Borovice jsou víc stromy než ostatní. Stejně jako modrý kytky jsou víc kytky, jasný?

Nedávno jsem oprášila a dost rozjela simíky dvojku. Dílem proto, že ty ostatní díly by mi zapálily notebook, a dílem proto, že je to zkrátka nejlepší díl a vyvolává příjemnou nostalgii. Utáhla jsem k tomu i bratra, a minulý týden jsme po večerech jeli bomby a psali jsme si, co se přihodilo našim simíkům, a druhý den jsme to ještě probrali v práci. Nejspíš jsme pořád stejná paka, jako v těch dvanácti, kdy jsme to hráli prvně.
Strašně mě to baví, i když je to dost zevlácká činnost.

Taky jsem v posledních týdnech dost sledovala youtube, což je činnost ještě zevláčtější, ovšem objevila jsem tam insupirativní věci a lidi, kteří mi pomohli zbavit se těch duševních slabostí a krizí existence, které mě pronásledovaly. Možná to s tím nemělo nic společnýho, každopádně mi to ale připomnělo, že bych se měla soustředit na dobrý věci a neřešit kraviny, což je nejspíš vcelku jasný princip, jenže můj mozek není schopný si to pamatovat a pořád mu to musí někdo připomínat.
Třeba jsem díky tomu taky vymyslela, co udělám se sklenicí od obří vánoční svíčky, kterou se mi záhadným způsobem už povedlo vypálit, a moc se na to těším.

Moc mě těší vytvářet obrázky do 52 doodles 2017, a ještě víc mě těší, že mě to pořád tak baví, není u mě úplně obvyklé, abych u něčeho vydržela delší dobu. Asi je to tím, že jsem si vždycky přála umět kreslit, a i když mi to pořád moc nejde a trochu to švindluju a hojně využívám předloh a tutorialů, snažím se vytvářet aspoň něco. Mám trochu dojem, že nebýt té výzvy, vykašlala bych se na to s tím, že to stejně nemá cenu, a to by myslím byla škoda. Ten projekt mi zkrátka dělá radost, velkou. A Iris, autorka téhle výzvy, mě tuhle zmínila v článku a pochválila mi vlasy, a to mě potěšilo strašně moc!

Včera byl zvláštní den, nejdřív docela fajn, a pak moje víra v lidstvo dostala několik dalších hřebíků do rakve a chvliku mi z toho bylo až blbě. Někdy nechápu, proč jsem já ta divná, když nemám ráda společnosti lidí, s většinou se nechci bavit a nevěřím jim, když se pak dozvím, jakých sviňáren jsou schopní. Musím se soustředit na lidi, kteří za to stojí, a je moc dobře, že jich pár takových mám. A posílají mi naprosto boží věci jako poděkování za mizerný sprcháč, jako Saku!


Na začátku roku mě vždycky přepadne takový záchvat nadšení pro čtení a psaní blogů. Doufala jsem, že letos třeba vydrží déle, zdá se však, že vydrželo ještě kratší dobu, než jindy. Tedy, číst mě baví pořád, čtu všechno, co napíšou mí oblíbení lidé, většinou se tím bavím o přestávkách v práci (a doma pak zapomenu, že jsem chtěla napsat komentář). S chutí k psaní je to ovšem horší.
Tak zase někdy!



Jsem ráda, že bydlím blízko hranic a chytám v autě německá rádia. Tohle mi třeba značně rozjasnilo jedno pondělní ráno. :)
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 3. března 2017 v 16:58 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi měla radost. Ráda lidem dělám radost. :>

2 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. března 2017 v 19:41 | Reagovat

Modrý kytky jsou víc kytky, ale borovice... No... Bylo to někdy kolem Vánoc, kdy jsme venku řešili, jak jsou smrčky krásný, jedle jakbysmet, jenom borovice jsou takový ošklivky vypelichaný. :DDD

3 Lowri Lowri | E-mail | Web | 6. března 2017 v 18:25 | Reagovat

[2]: To se mi na nich právě líbí, jak jsou opelichaný a křivý a každá je jiná. :D Smrčky a jedle jsou všechny skoro stejný. :D

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 7. března 2017 v 19:42 | Reagovat

[3]: Teď mám hroznýho dežu, jako bychom se o tom už takhle někdy bavily. :D

5 Lowri Lowri | 7. března 2017 v 20:58 | Reagovat

[4]: Nevzpomínám si, ale je to dost možný. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: