Retrofotky a několik událostí nevelkého významu

10. února 2017 v 18:42 |  Kňučení
Od podzimu jsem úspěšně odolávala všem možným nachlazením a kašlům, až do včerejška. Dost mi to vadí; nesnáším ten nemocný pocit, třeštící hlavu a pálící oči, to, že bych místo obvyklých devíti byla schopná usnout už v půl sedmý a spát do osmi, nemůžu se ani pořádně nadechnout a nic se mi nechce dělat. Obesně nesnáším, když jsem nějakým způsobem indisponovaná a nemůžu fungovat tak, jak jsem zvyklá.
Ne že bych si myslela, že to jiným lidem nevadí, ale nevím, jestli jim to vadí tak moc.


Další týden uběhl rychleji, než jsem jej stihla pořádně zaregistrovat, a musím přiznat, že mi to nijak zvlášť nevadí. S každým dalším týdnem pryč jsme totiž blíž k jaru, a to v posledních dnech vyhlížím už opravdu nedočkavě. Sníh trochu odtál a zešedivěl, a šedivé je teď vlastně všechno. Slunce jsem od pondělí neviděla, roztávající sníh přimrzl, takže se po něm nedá téměř chodit, nebe je šedivé, stromy jsou šedivé, a fakt, že už je znatelně déle vidět, je jen slabou útěchou, protože se venku stejně nedá pořádně nic dělat. V tom šedivém lezavu tam ani nechci být, tak je to. Pozitivní však je, že už nemám tolik pocit, že mě ta věčná tma zadusí.
Vzpomněla jsem si, jak jsem někdy v listopadu říkala, že už budeme brzy na půli cesty ze tmy a že by to mohlo ještě chvilku počkat, ale že si myslím, že v únoru budu mluvit jinak. Nemýlila jsem se; zapomněla jsem, že druhá polovina ve tmě je tak strašně dlouhá.


Připadalo mi, že mi asi umírá notebook, a tak jsem se jala uložit některé cenné věci, jako třeba složku se sbírkou fanartů, na externí disk. V rámci této akce se mi povedlo objevit složku s fotkami, o kterých jsem se domnívala, že se už dávno ztratily. Našla jsem tam zajímavé věci: několik momentů ze střední školy focené těmi topinkovači, kterým se v těch letech říkalo mobilní telefony, kočku jménem Jituška, kterou jsem měla strašně ráda, fotky z doby, kdy jsme získali větší kus louky a špatně jsme pochopili mapku od zemědělců a postavili jsme koním výběh na opačné straně a měli jsme jen dva. Neměla bych se moc rýpat v minulosti, ale hezký vzpomínky jsou dobrý, no ne?
Jen mě na chvilku vylekalo, že už bych si jinak nepamatovala, že jsem se třeba účastnila něčeho jako posledního zvonění, ani že jsme jednou na školním statku jezdili na malotraktoru, a že už nevím, jak jsem se na ten statek tenkrát dostala, kdy jsem jela domů a jak jsem se převlékala do montérek, ani to, jak jsme stavěli ten výběh na špatné straně louky a jak jsme tam ty dva koně vodili. Vím, že si člověk nemůže pamatovat takový blbiny, jen mám trochu jebnutou hlavu.
Mimochodem, kdyby se ta jebnutá hlava nezabývala takovými blbinami, mohla by vymyslet skvělé věci, řekla bych.


Malotraktor Číslo 5, třeťák, jaro 2010


Únor 2011, to jsem byla naposledy na bruslích, místo tělocviku :D


Napadlo mě, že to bylo asi měsíc předtím, než bochník onemocněl a málem nebyl.


Tohohle psíka jsme měli jen chvíli a byl miloučký, jmenoval se Ďudín. :D


Jituška měla ráda koňomuty a původně se jmenovala Ofélie.


Včera jsem byla nakupovat, tradiční předvíkendové získávání zásob. Poměrně neveselá akce, protože bylo šedivé počasí a domažlické obchody ušmudlané a šeredné, navíc se spoustou lidí, jelikož byla nějaká ultra výhodná sleva na nějaké taveňáky či co. Už jsem se skoro chystala vypadnout domů, když mě napadlo, že bych se mohla zajít podívat do Kiku, což jsem udělala, protože intuici se vyplatí poslouchat. Tentokrát mi přihrála červenobíle pruhované tričko za stovku, což je přesně ten kousek oblečení, o němž jsem na začátku ledna usoudila, že jej potřebuju mít.

Vážně už bych potřebovala, aby byly vhodné podmínky pro pobyt venku. Tím myslím slunečno, světlo aspoň do osmi a teplota na kraťasy a mikinu. Abych zkoumala kytky a sbírala borůvky a šišky z borovic a šutry a četla si na sluníčku a neměla prostor na vymýšlení takových blbých nápadů.

 


Komentáře

1 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 14. února 2017 v 6:39 | Reagovat

Jo, tak přesně tak, jak popisuješ v prvním odstavci, jsem se cítila, když mě ta nemoc taky neplánovaně skolila. :D

Jaro nám všem schází, ale snad už je vážně za dveřmi. :)

2 Cass Cass | Web | 22. února 2017 v 19:33 | Reagovat

To já mám vzpomínku na praxi na školním statku celkem v paměti :D Hnedka první praxi jsme měli skládat stánky na nějakou akci a nosili jsme ty dřevěné laťky, z kterých se následně montovaly. Všichni to skládali na hromadu, ale já jsem se o tu svoji poslední opřela. Když se mě spolužačky ptaly, proč ji taky nepoložím, bez zamyšlení jsem odpověděla: ,,Mám ráda když to stojí.'' Dokážeš si určitě představit jejich reakci, navíc vedle mě stála třídní. To bylo na první praxi v prváku, asi 2. týden školy. Táhlo se to se mnou až k maturitě. Vlastně kdykoliv potkám někoho ze třídy, i když už jsme maturovali před 4 lety, tak mi to vždycky rádi připomenou. No jo, miluju dvojsmysly...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: