Advent v březnu

10. prosince 2016 v 20:08 |  Kňučení
Pokud netrpíte poruchou vnímání barev, všimli jste si, že jsem si blogísek přebarvila na fialovou. Fialová je hned po modré mojí nejmilejší barvou, a považuji za úspěch, že jsem našla ten správný odstín za velmi krátkou dobu. Když už jsem byla v tom předělávání a náladě na změny, chvilku jsem si hrála s myšlenkou, že bych přesídlila na blogspot. Ten se mi sice vzhledově líbí víc, ale s blogem jsem nikdy neměla výraznější problém a na to moje žvanění jednou za týden až spíše dva je plně dostačující. Navíc jsem líná si sem i umístit ten vánoční stromeček nebo světýlka nebo co jsem tu vždycky měla, takže jsem nějaké stěhování rychle zavrhla, a můžeme směle jet dál tak, jak jsme zvyklí.


Vánoce se blíží mílovými kroky a už se začínám dostávat do té správné nálady a příjemného těšení se. Narozdíl od předchozích let ani nepřemýšlím nad tím, co bych mohla dostat, a vlastně zjišťuju, že nic nějak moc nechci, a tak si myslím, že budu mít radost tak jako tak. Zato ohledně dárků pro ostatní mě chytá panika, jako ostatně každý rok. Zdá se mi to hloupé a dost málo a pořád to v těch krabičkách přeskládávám, jestli to nebude vypadat lépe, a sháním hezčí. V týdnu už to ale budu muset zabalit a nechat to osudu, tak snad nebude tak zle. Nikdy už ale nebudu říkat nahlas, že se mi něco povedlo, nebo se to pokazí stejně jako moje dárkové plány.

Rozhodla jsem se, že na Štědrý večer zůstanu letos u našich. Jestli jsem se letos něco naučila, tak to, že za své rodiče musím být vděčná a že nemládnou, a tak chci strávit nejkouzelnější večer v roce s nimi, protože už to prostě není taková samozřejmost jako dřív.
Lidská rasa se mi v posledních týdnech obecně zdá mimořádně otravná a hloupá, a narozdíl od jiných případů se to teď nelepší, spíš naopak, a já už na to ztrácím nervovou stabilitu. Možná za to může konec roku; loni touhle dobou to bylo dost podobné. No, buď se to zlepší, nebo si k tomu vytvořím rezistenci, jednoduchý postup.

Minulý víkend a většinu tohoto týdne bylo krásné mrazivé (a fotogenické!) počasí, dokud nepřišla vichřice, nesfoukala ze stromů všechnu jinovatku a nepřivála teplý vzduch. Dnes to venku vypadalo spíš jako pěkný březen než třetí advnentní víkend, nicméně ani to mě nijak neobtěžovalo. Vyvolalo to ve mě tu dobrodružnou náladu, která mě obvykle chytá na přelomu zimy a jara, a tak jsem dopoledne strávila couráním po lese a náramně jsem si to užila. Bylo by ale fajn, kdyby se za dva týdny vrátila aspoň ta jinovatka.
Musím přiznat, že mě zimní období a tma letos nijak neštve. Možná je to tím snesitelným počasím, nevím, nciméně fakt, že jsme téměř na půli cesty ze tmy, mě lehce znervózňuje, protože ještě nechci, aby skončilo. No, zeptejte se mě v únoru. Nebo až bude na konci dubna sněžit, jako letos.


Mikuláš-máma u nás letos místo mandarinek a čokolád zanechal lístky do kina. Z naší máti se totiž v pokročilém věku stala nefalšovaná fangirl a kromě toho, že hojně navštěvuje vystoupení svých oblíbených hudebníků a sbírá jejich fotky a podpisy, stejně jako mě, možná ještě víc, ji uchvátila Fantastická zvířata, a potřebovala to vidět znovu. A tak jsme ve čtvrtek vyrazili a odcházeli jsme snad ještě nadšenější než předtím.
Až mi bude jednapadesát, chci být taky takhle hustá.


Domažličáci jako vždy nadávají, že mají hnusný strom a náměstí, a jo, strom by mohl mít aspoň špičku, ale světýlka jsou pokaždé stejná a mně se vždycky líbí.

Jakási vyšší síla mi implantovala do mozku myšlenku "Hej,kámo, bylo by ohromně fajn znovu se teď podívat na Doctora Who!", a když mi tam hlodala několik dní, uskutečnila jsem to. Vytvořila jsem si takový výběr epizod best of série jedna až čtyři, až jsem se dobrala k páté, k mé nejmilejší. Nevím, jestli jsem na to před těmi dvěma až třemi lety dávala tak málo pozor, nebo jestli jsem toho za ten rok, kdy jsem neviděla víc než Vánoční koledu, tolik zapomněla, každopádně si toho nepamatuju hodně, což to teď ovšem činí sledování mnohem zajímavějším. Tyhle hajpy jsou prostě činí život hezčím.
Vyhrabalo mi to z hlubin paměti taky pár vzpomínek na tu dobu, a na to, co jsem byla zač, a musím říct, že mě ten vývoj velmi těší. Asi bych to ale neměla říkat nahlas, aby to nefungovalo tak, jako když se nahlas pochválí koňomuti; to se totiž brzy obrátí proti vám a stane se nějaký malér.

No, budu pokračovat ve svých divokých plánech na osamocený sobotní večer, vyhrabu stromeček a ozdoby a pokusím se z toho vyrobit něco esteticky efektního, budu se dojímat u vánočních koled a požeru ten zbytek vanilkových rohlíčků, co se mi tu tak vyzývavě válí.

 


Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 10. prosince 2016 v 20:29 | Reagovat

pěkný blog
zvu tě na svůj

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. prosince 2016 v 13:47 | Reagovat

A víš ty, že filajová je prý barva psychopatů? :D

3 Lucille Daryl Lucille Daryl | Web | 13. prosince 2016 v 20:43 | Reagovat

[2]: A taky těhotných žen!

Já ti tak závidím ty vaše lesy tam.. Buď jsou fakt husťácký, anebo je vždycky fakt husťácky vyfotíš.

4 Lowri Lowri | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 13:09 | Reagovat

[2]: [3]: Ale fuj, taková hezká barva znamená takový ošklivý věci? :D

Ty lesy jsou husťácký, a úžasně fotogenický, já je jen cvakám telefonem, když potkám nějaký hezký moment. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: