Kterak jsem byla na výletě a co se dělo předtím a potom

6. listopadu 2016 v 19:31 |  Kňučení
Před dvěma týdny se můj notebook setkal s vodou, která předtím přebývala ve sklenicvi na pití. Ustál to statečně, avšak odnesl to nefunkčním ypsilonem. Bez ypsilonu lze běžně fungovat poměrně dobře, dokud ovšem nechcete napsat delší text. Naštěstí jsem však díky různorodým technickým vychytávkám mého muže našla způsob, jak tento nedostatek napravit, a tak jsem tu.
Možmá jsem tu už říkala (nerada po sobě čtu staré články, takže to zjišťovat nebudu), že mi letos dalo docela zabrat přijmout fakt, že je podzim, že ty dny, kdy jsem večer nazula kecky a kšiltovku a s knížkou zmizela v háj, jsou už pryč, a že takhle chladno a tmavo bude asi tak půl roku a zima bude ještě větší. Nakonec jsem si ale připomněla ty dobré věci (vždycky se dá něco najít), a taky to, že to uteče rychleji, než by mi bylo milé, a jakmile jsem se přestala mračit, dokonce se na pár dnů vrátilo pěkné počasí.


Minulou sobotu jsem cestovala. Konal se AkiCon, a jelikož jsem se letos na jaře rozhodla, že bych ráda takovou akci zažila aspoň na jeden den, jela jsem. Musím přiznat, že jsem se bála, a to tak, že hodně, a mockrát se mi to chtělo odpískat, zakopat svůj Mabel kostým, který jsem si vyrobila a předstírat, že nic takového neexistuje. Jenže kdybych tohle udělala pokaždé, kdy jsem se něčeho bála, nejela bych nikdy nikam. Jak se dalo čekat, nakonec jsem byla strašně ráda, že jsem tam byla, a kdybych nemusela domů kvůli máminým narozeninám, zůstala bych tam do neděle.
Zvládla jsem vstávání, cestu vlakem brzy ráno i pražskou em há dé, které jsem se bála nejvíc, a chvilku jsem bloudila jen v chodovském obchoďáku, který asi nemá začátek ani konec a staví se kolem vás jako bludiště, abyste se nedostali ven. I tuto překážku se mi podařilo překonat, a tak jsem hrdě (a dosti vyjeveně) nakráčela do Zahrady.
Kdo někdy byl na podobné akci, jistě si pamatuje, jaké to je, přijít tam poprvé. Koukala jsem jak malý Harry Potter, když poprvé viděl Příčnou ulici, a z toho vyjevení jsem se nevzpamatovala ani za těch šest hodin, co jsem tam byla.
Viděla jsem Saku, na kterou jsem se hrozně těšila, potkala jsem nové lidi, byly jsme chváleny a objímány (mé pochybné sebevědomí bylo šťastno), nafotily jsme moc hezké fotky a i když jsem se přes ten přehršel dojmů nezmohla na nějakou větší sociallizaci, líbilo se mi prostě tam jenom být a sledovat všechny ty cosplaye a lidi.
A dostala jsem kytkotužku a ptačí nůžky, které hojně využívám, a místy jsem měla co dělat, abych neslzela, protože mi to připadalo tak boží.
Už přemýšlím, který z Mabeliných svetrů si vyrobím na příští rok.




Fotky ©Saku, všechny jsou super a tyhle mám nejradši.
Taky mám chuť pořídit si barevný sukně a svetry i na doma, protože mi v tom bylo fajn a ani jsem nepostrádala kapsy.

Dva dny po conu byl Halloween, který mě letos nějak minul.
Tu jednu dýni, kterou jsme letos měli, jsme dlabali opět až den před Halloweenem, což mi ovšem ani nevadilo, protože jsme jí dlabali s bratrem, sestrou, kočkou Álou a morčetem Bertou a skoukli jsme u toho několik dílů Gravity Falls, a to by se v pátek dít nemohlo, takže jsem byla ráda, že jsem to odložila.
O Halloweenu a dva následující dny jsem měla volno, ale za celý měsíc jsem toho svátku měla už jaksi dost a ta pravá nálada mi kamsi utekla.


Toto je Berta. Po návratu z conu jsem ještě navštívila svůj rodný dům, abych mohla říct bratrovi, že jsem viděla Zaklínačku.

Místo ní se mě zřejmě chytila nekomunikativní nálada, a to mě celkem trápí. Jsou dny, kdy předstírám, že nejsem a nechci se s nikým bavit, jen mi teď připadá, že už to trvá moc dlouho. Celkově mi vadí ta moje uzavřenost, neschopnost se s čímkoli komukoli svěřit, debilní pocit, že jenom otravuju a věčné utíkání před problémy. Chtěla bych to umět nějak vypnout, protože se bojím, že ode mně takhle všichni brzy utečou, jenže nevím jak.
Nejspíš by stačilo jen to, kdybych nad vším pořád tolik nepřemýšlela, ale to taky neumím vypnout, tak nevím.
Měla bych si najít činnost, u níž se musí víc přemýšlet, než u pletení, a víc chodit ven, i když je hnusně, protože nevím, co se to ze mě začalo stávat, ale dost se mi to nelíbí.


Táta kdysi vyrobil kočkám stoličku na parapet, aby dobře viděly z okna, a všechny ji milovaly. Tohle je Rozárka alias Mýval.

Těším se na Vánoce, a to tak, že hodně. Jenže na výzdobu a vánoční hudbu je ještě moc brzy, a tak se zabývám dárky. Vymýšlím, co ještě koupit, pár jich letos taky vyrábím, a nemůžu se dočkat, až je zabalím do toho krásnýho papíru, co se mi povedlo sehnat, a předám. Pořídila jsem si svíčky, které k tomuhle období už neoddělitelně patří, s vůní Luminous apple spice a Blackberry frost. Sice stojí docela pálku, ale voní naprosto úžasně, i když nehoří, a vydrží dlouho.
Zároveň mě trošičku děsí skutečnost, že do Vánoc zbývá jen čtyřicet osm dní. Připadá mi, že od minulých Vánoc uběhly sotva tři měsíce. Nicméně, s tím nic nezmůžu, a tak se prostě těším dál.
Však už je šestého listopadu, první adventní neděle je tady co nevidět.


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 21:09 | Reagovat

Dneska ráno jsem se vzbudila s ukrutným vánočním hypem a měla jsem nehoráznou chuť pustit si Christmas with Friends, ale ustála jsem to ... s Halloweenem už jsem taky šílela od začátku září a když pak přišel den D, už to to nějak nebylo ono. :'D

Letošní Aki nemělo chybu a bylo mi ctí s tebou dipperovat. :3 Hned bych se tam vrátila, protože to celodenní šero a hnusno, co teď panuje, mě neuvěřitelným způsobem vysává, začínám mít podezření, že v těch mracích poletují hejna Mozkomorů. Už aby tu byl advent.

2 Lowri Lowri | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 13:10 | Reagovat

[1]: Právě, proto nechci s těmi Vánoci blbnout už teď, ale tuhle už jsem to nevydržela a pustila si Winter wonderland. :'D

Bylo to super a na příště bych si klidně dala repete. :)
Se zimním obdobím válčím stále, a právě to šedivo a mokro je nejhorší, mozkomoří počasí, vážně. Mnohem radši mám sníh a mráz, ale už s tím teď příliš nepočítám.

3 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 17:24 | Reagovat

[2]: Ale doufám, že ptačí nůžky používáš zodpovědně a ne pro nějaké shady aktivity! :D

4 Lowri Lowri | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 12:51 | Reagovat

[3]: Používám je ve své santově dílně, duše nevinných s jejich pomocí netýrám. :D

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 16:18 | Reagovat

[4]: Jenom aby! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: