Per angusta ad augusta

21. září 2016 v 21:23 |  Kňučení
Zdá se, že můj blog bude vzkříšen ze zatracení.
Z toho důvodu, a taky proto, že mě ta modrá už nebavila, jsem jej trochu vytunila. Tedy spíš přebarvila; na větší akce jsem líná a navíc, mé grafické schopnosti začínají a končí v Malování (největším majstrštykem byl obrázek Tardis, k níž jsem připlácla obrázky papoušků se srdíčkem nad hlavou a nějakou dobu jsem to tu měla jako záhlaví) a jelikož jsem líná, ani se mi nic jinýho nechce učit. Navíc myslím, že mému občasnému žvanění to dostačuje a těm, kteří to čtou, to musí stačit taky.
Taky či tak, jsem tady kvůli zajímavějším věcem.


Vesmír se zjevně rozhodl, že mi do života nadělí trochu akce a zábavy, a připravil pro mě moc hezký první podzimní (sice ještě ne oficiálně, ale počasově) víkend.
Sobota kompletně propršela. Byl to poněkud šok, když jsem se ještě ve čtvrtek smažila vedrem, a zas se zdálo, že jsme odcestovali v čase z července rovnou do listopadu. Takový náhlý příchod podzimu mě lehce rozhodil, přizpůsobila jsem se mu však poměrně rychle. A ten déšť byl kouzelný; šla jsem na chvilku do lesa, neb doma celý den nevydržím, ať je sebehnusněji, a tam se místy povalovala mlha a na cestách vznikly potůčky a vodopády a nikdo nebyl venku.




V neděli jsme se vydali na rodinný výlet, který nebyl plánovaný, a byl tak skvělý, že mi to ani nevadilo. Nejsem totiž příznivcem spontánních akcí, jelikož se na ně nemůžu duševně připravit.
Vyrazili jsme do Deutschlandu, prošli jsme si Furth im Wald, to milé městečko, v němž všichni milují draky, obešli jsme Dračí jezero a vyjeli jsme i na Hohen Bogen, ale ne až nahoru, protože tam bylo mlhavo a nechtěli jsme platit za lanovku, když by stejně nebylo nic vidět, a bylo to moc pěkné zářijové odpoledne.






V pondělí a v úterý jsem šla z práce, překvapivě, DŘÍV. Po mnoha měsících desetihodinových směn je to příjemná změna, i když mě to nejprve lehce znervóznělo.
Když jsem tedy měla víc času, vydala jsem se na nákupy, a jak se zdá, mám v tomto směru úspěšný týden. V novém domažlickém sekáči jsem za mrzký peníz pořídila naprosto boží vánoční svetr se stromečkem, který BLIKÁ, a ve vietnamské tržnici jsem za podobný pakatel ukořistila svetr přesně té růžové barvy, kterou jsem nikde nemohla sehnat, a navrch botky a šampon s Monster High, který někomu k něčemu nadělím.

Bylo to úterý zvláštně pohodové. Tedy až na jednu věc, která však nakonec vedla k něčemu dobrému.
Došlo mi totiž několik věcí: možná si za to, že jsem tak často doma osamocená, můžu částečně sama. Často si připadám chytřejší než ostatní, ale vlastně jsem strašně pitomá a pitomý je svým způsobem každý, jen to někdo vidí a někdo ne. Měla bych zkusit být tou milou osobou, kterou jsem uvnitř, i navenek, protože když jsem někdy byla na někoho hnusná, nic dobrého mi to nepřineslo. A když jsem rozčilená nebo mám blbou náladu, měla bych zkusit myslet na něco pěknýho a hlavně nemluvit.
Jsem si téměř jistá, že už jsem dřív objevila Ameriku podobně, jako teď. Jenže, jelikož jsem pitomá, úplně mi to vypadlo z mé do sebe zahleděné hlavy. Byla bych moc ráda, kdyby to tam teď zůstalo, abych si zas nemusela připadat jak odporný lidský červ.
Možná to tak je správně. Lidi jsou pitomí. Dělají chyby.
A složitosti v tom vidím jen já.

Část debilnosti, která je obvykle vyhrazena úterkům, se přesunula do dneška.
Po dlouhé době mě chytl Dean Winchester complex (=stav mysli, kdy máte pocit, že musíte svého nevděčného mladšího sourozence zachránit před zlem světa, i když si uvědomujete, že to není tak docela nutný a víte, že by se na vás v podobné situaci vykašlal). Kolem poledne se mi strašně chtělo brečet, z téhle věci, a pak kvůli tomu, že mi najednou začalo být líto jedné paní, i když k tomu nebyl žádný důvod. Tohle se mi občas stává od střední školy.
Než jsem dorazila domů, naštěstí mě to přešlo, a odpoledne bylo moc hezky. Dobrý den.


Jeden ProTip na závěr: vstávání před pátou ranní je proti přírodě a nedá se dlouhodobě zvládat bez následků, i když spíte dostatečný počet hodin.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 23. září 2016 v 9:45 | Reagovat

Věřím tomu, že až přijdou inverze a změna času, začnu toho mít taky plné zuby, ale zrovna teď si ten podzim fakt hrozně užívám, obzvlášť ten přechod z minulého pátku, kdy bylo na padnutí, do té deštivé chladné soboty. :3

Furt v lese (ano, tak mu říkám) vypadá fakt hrozně pěkně, mám pocit, že my jsme zatím akorát vždycky jenom projížděli kolem. :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: