Jdu spát. Tedy teď už ne.

15. září 2016 v 11:15 |  Kňučení
Před týdnem jsem se vrátila od moře, šťastná, že už jsem zase doma, protože letos se mi tam nechtělo skutečně hodně. Možná proto, že už jsem věděla, do čeho jdu, anebo to bylo jen těmi špatnými vibracemi, které, jak se zdá, hýbou celým letošním rokem. Jeho jebnutost se projevila i v průběhu té dovolené; zahanbeně přiznávám, že se mi tam příliš nelíbilo a s láskou jsem vzpomínala na loňské Alpy, Heller Garden, obchodní dům Il Leone, pokoj s balkónem a jezero.
Ovšem ta osoba, která dost fňukala a cítila se nepochopená, ta, kterou jsem kdysi bývala, už tu není, a já tohle dělat nebudu, takže ač se mi na téhle dovolené líbilo méně než na loňské, byla to dovolená, což samo o sobě stačí k tomu, aby t čtyři dny nebyly úplně zavrženy.


Shodli jsme se na tom, že Caorle je taková italská obdoba Domažlic; na fotkách vypadá moc pěkně, ale když tam přijedete, zjistíte, že tam vlastně nic moc není. Ale měli tam lodičky, u přístavu zábradlí s truhlíky petunií a roztomilé krámky se suvenýry a jakousi obdobu Medového ráje. Taky tam je moře, a moře jsem nikdy předtím neviděla. Je to rozhodně zvláštní věc: točila se mi hlava z toho, že nevidím, kde to má konec, a voda v něm byla slanější, než jsem si představovala. Taky bylo poněkud špinavé, v tom místě nebylo ani příliš fotogenické, a slaný mořský vítr popisovaný v knihách je patrně fáma, protože byl stejný jako u každé jiné vody, nebo mi to tak aspoň připadalo. Moje dojmy z moře byly rozporuplné, nicméně, nalovila jsem si tam pytlík škeblanek, a taky vlny byly boží.
Hotel, v němž jsme bydleli, se podobal domu z první řady American Horror Story, naštěstí tam však nestrašilo a zvládli jsme i absenci kuchyně a internetu, k němuž nám paní v agentuře nedala heslo. Stál mezi sójovými poli a byl tam božský klid.
Taky jsem se opět nepodívala do Benátek, protože loď, kterou jsme tam chtěli jet, kvůli vlnám zrovna nejezdila. Jelikož podobný výlet nevyšel ani loni, usoudila jsem, že mi to město není souzené. Stejně tam jistě jsou davy lidí a ty kanály prý pekelně smrdí a taky tam třeba zůstal nějaký mimozemšťan.
Trochu problém byl, že se tam nedalo podnikat nic moc jiného než se procházet po náměstích a cákat se v moři, protože země je tam placatější než tady u Kolína a kromě sedmdesát kilometrů vzdálených Benátek tam není nic zajímavějšího než ta sójová pole.
A tak jsme se prachsprostě flákali. Projít se po městě, jít se koupat, ve Familia Superstore koupit božskou metrovou pizzu a koukat na filmy a na Anatomii lži. To bylo fajn; nic jsem nemusela, nikdo po mě nic nechtěl, neměla jsem špatný svědomí, že jsem za půl dne viděla jednu řadu seriálu, po obědě jsem dřímala a nikdo mě tam neznal.
Cestou zpět jsme v Rakousku sjeli z dálnice a jeli jsme přes ty jejich vesničky a Salzburg a to se mi moc líbilo, protože alpská krajina je něco nepopsatelně krásného.


Toto je moment, kdy jsem poprvé spatřila moře. Zrovna nad ním byla duha!




Náměstí Papa Giovanni, kde jsem si koupila batůžek s hvězdičkama a šálu se sovama a nejradši bych tam ty hezký věci vybrala všechny.



Die Alpen in Österreich!

Po návratu jsem chvilku bojovala s naskočením do toho mého režimu, jako vždycky, připadalo mi neskutečné, že jsem byla u moře, stejně jako to, že už jsem zase doma. Sliz všednosti mě však dostihl a vtáhl zpět, a tak se už zase plácám ve svém smetáčkovství a jako obvykle bych chtěla být spoustou věcí, jenže ani pořádně nevím, kdo jsem teď.
Z dovolenkového nastavení mi zůstalo jen to, že mi nevadí, že mám věci na stole rozházené. Mám to tak pořád, prostě to nedokážu udržet na jednom místě, jindy mě ovšem díky tomu místy přepadají myšlenky typu "jsem odporné stvoření, protože si neumím srovnat věcil". Teď ne. A je to fajn.
Těšila jsem se na podzimní počasí, horké čaje, flanelové pyžamo a svíčky, místo toho mě ovšem přivítalo vedro větší než na jihu. Léto zřejmě na svém sklonku chtělo ukázat, že to ještě umí. Nakonec jsem to uvítala; o víkendu se mi nějak zastesklo po tom "letním" létě, po týdnu se Škleblankou a Primadonnou Billem a po červenci, a byla jsem ráda, že si to ještě můžu připomenout. Trochu mě děsí, že až pomine to hezké barevné období a ze stromů spadnou poslední listy, což nebude trvat dlouho, nastane zase to hnusné šedivé a blátivé období, na něž se cítím značně nepřipravena. I když, na tohle asi ani připravena být nelze.


Těšila jsem se na všechno, do čeho se pustím, až se vrátím domů. Jenže teď se mi do ničeho nechce.
Rozkoukala jsem jedno anime, pak druhé, a pak jsem se na to vykašlala. Chtěla jsem se vrhnout do cosplaye a důkladně se u toho vymáchat ve třpytkách, protože je to Mabel, že, ale koukám tu na ty kousky barevného filcu a tavnou pistoli a vůbec se mi na to nechce sahat. V tomhle bodě bych se možná na celý ten nápad vykašlala, kdyby se Saku nerozhodla, že mi bude dělat bratra/sestru, takže za ten měsíc a půl nějaký ten obrázek na svetr vyrobím a bude to fajn.
Taky jsem zvědavá, jestli mi ten jeden den půjde lépe socializace, když budu někým jiným, nebo jestli to bude spíš tak, jako když se dvojčata prošla po koberci, který jim vyměnil mysl.

Vlastně si teď jen čmářu pofidérní ilustrace a píšu si, co se mi mele v mozku. Sestra říká, že bych měla napsat knížku, a třeba k tomu jednou fakt dospěju, tak mi to pak třeba pomůže. Bude to ta tragikomedie s prvky sci-fi, hororu a romance.
Stejně je strašně zvláštní, že jsem před tou holkou nasadila svůj full Mabel mód, když jsem ji znala sotva pět minut, protože to je věc, která u jiných lidí trvá roky a mám dojem, že toho dosud byl svědkem jenom bratr.
Proto jsem jí brzy začala říkat sestro. Asi osud.
Nebo to potvrzuje moji teorii o mé loňské posedlosti Supernatural. Tuhle jsem totiž tak vzpomínala, jak jsem loni touhle dobou tím seriálem žila, a napadlo mě, že jsem v té době byla jaksi odvážnější, a netýkalo se to jen strašidel. Těch se tolik nebojím pořád, to mi z toho období zůstalo, zato jinak je to poměrně žalostné.
Četla jsem, že máme sklon přejímat charakterové vlastnosti svých oblíbených fiktivních postav. Nevím, nakolik je Psych2Go spolehlivý zdroj, ale nezdá se mi to jako kravina a dost by se tím vysvětlovalo.


Vyhlížím podzim. Pan Blonďák pořád moc pracuje, a tak tady komunikuju jenom s mámou, protože s nikým jiným to nelze a bratr je taky pořád pryč. Mám pocit, že to na mě začíná mít nemilé dopady, i když pokud jde o rodiče, nemohla jsem dopadnout líp. Kouzelnou Berušku jakožto kulisový program vystřídala Anatomie lži, protože mám slabost pro americké krminálky, v nichž se detektivové rovnají superhrdinům. A žiju na kouzelným místě.
Možná bych mohla takhle něco nacvakat častěji. Mě je po tom vždycky tak pěkně, mám pocit, že nejsem takovej odpaďák a mám život ještě něco radši.


PS: Hledám cestu do dimenze 46'\. Ráda bych tam zašla na návštěvu.
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 15. září 2016 v 14:07 | Reagovat

Já tedy u moře tu sůl ve vzduchu cítila, obzvlášť, když fakt foukalo, ale asi záleží na víc faktorech. :)

Pěkně prosím smutně koukám, nebuď dalším z lidí, kteří mě odsoudili k osamocenému cosplayení, které osamocené být nemělo ... už poprvé mě to dost mrzelo a tady do toho vkládám obrovské naděje, nadšení a těšing. :'3

Podzim taky vyhlížím, docela jsi mě nahlodala s tou myšlenkou podívat se znovu na Over the Garden Wall, určitě to bude tematičtější než na začátku července. :D

S tím přejímáním charakterových vlastností bych docela souhlasila, jsou chvíle, kdy na sobě něco odpovídajícího pozoruji.

2 Lowri Lowri | E-mail | Web | 15. září 2016 v 22:52 | Reagovat

[1]: Ona jsou určitě hezčí místa u moře, než bylo tohle, tady totiž byl jen hotel na hotelu a turisti, prostě taková levná destinace pro lidi, kteří chtějí říct, že byli u moře, aspoň to tak na mě působilo. Ale nechci to nějak hanět, byla tam taková hezká prázdninová atmosféra a fakt jsem si odpočinula, což doma nehrozí. :D

A neboj, co bych to byla za pterodactyl sis, kdybych tě nechala v cosplayi samotnou? :) Já jenom že mám trochu problém po tom vytržení z všedního kolotoče vrátit se zpět. A hlavně moc přemýšlím a vrtám se v blbostech. :D Ale brzy se na to vrhnu a jistě budeme boží! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: