Červen 2016

Zase o rok starší, a přitom vlastně vůbec ne

21. června 2016 v 12:11 Kňučení
Jen tak na okraj, dnes oficiálně začíná léto, a nevím, jak u vás, ale tady kromě červenajících se třešní léto vůbec není, spíš takový pěkný mlhavý Halloween. No, nevadí, jednou to přijít musí.
Dnes jsem se tu zastavila proto, abych trochu povyprávěla o sobotním výletu, který jsme podnikly se Saku, a tak o tom, jak jsem včera oslavila narozeniny, své již šesté devatenáctiny (i když se příliš slavit nedaly, jelikož bylo pondělí a navrch jsem musela do práce na odpolední).


Všechno má svůj konec

12. června 2016 v 19:57 Kňučení
Napadla mě taková teorie: říkala jsem, že letní prázdniny byly sice fajn, ale ty návraty do školního procesu bývaly kruté a depresivní. Ovšem kdybych teď, jakožto pracující člověk, ty dvouměsíční letní prázdniny měla, návrat do pracovního procesu by možná tak krutý nebyl. Na škole totiž byla miliarda věcí, které mě stresovaly, od dlouhého dojíždění přes učení, zkoušení a tělocvik až po protivné učitele. Naproti tomu práce je pořád tak nějak stejná, člověk ví, co od ní může čekat, a krom zvykání si na nablblé lidi by to nijak hrozné být nemuselo.
No, asi nemá cenu nad tím příliš dumat, protože letní prázdniny už mít nebudu, jen tyhle malé po pár dnech. A přestože se snažím myslet na ty pozitivní věci, například na to, že je zítra výplata, že pořád budou víkendy a odpolední směny a že čas musí běžet dopředu, abych mohla zažít ty skvělé věci, které mě teprve čekají, dneska je mi prostě smutno z toho, že musím zítra zase do práce.


Prázdninové cesty

8. června 2016 v 10:40 Kňučení
Měsíc květen mě opustil, náhle a nečekaně, a jeho odchod doprovodila menší existenční krize, která zmizela, jakmile se v kalendářích objevil šestý měsíc letošního roku. A ačkoli už mám od června prostě léto, i když správně začíná až den po mých narozeninách, počasí připomínalo spíš polovinu listopadu. Jinak tomu nebylo ani minulý pátek, kdy mi začaly takové ty ošizené letní prázdniny pro trapáky, kteří musí chodit do práce, tedy týdenní dovolená.
Pršelo i v poledne, kdy jsem podle plánu nasedla do vlaku, který se nazýval Albert Einstein a byl již zpola obsazen opilými Němci, a vydala jsem se na cestu do krajů, kde je země placatá a na polích roste hrách, za létem.

Oblíbenci: