Prosinec 2015

Novoroční

31. prosince 2015 v 14:59 Kňučení
Snad se mi brzy dostane prostoru a materiálu pro nějaký lepší článek.
Měla jsem v plánu trochu bilancovat, napsat nějaké shrnutí letošního roku. Zasloužil by si to; byl v mnoha směrech zlomový, plný změn k lepšímu a mého osobního vývoje. Hádáte správně: nic podobného se mi teď krutě nechce psát. A tak si říkám, že mí pravidelní čtenáři tím rokem přece prošli se mnou, a ti, kteří se třeba objevili později, mají k dispozici archiv. Proč jen mám pocit, že jsem tohle už někdy psala?


Víte, do letošního roku jsem vstupovala s tím, že bude skvělý, a i přes nepříliš šťastný start nakonec přesně takový byl. A já teď vůbec nevím, co si mám myslet o tom příštím. Nemám žádné zvláštní plány, nic, čeho bych chtěla dosáhnout (co se koní týká, něco by se našlo, jenže v tomhle případě všechny plány dřív nebo později spadnou, to je dáno vesmírem). Prázdno. A to mě docela děsí.
Nicméně, během roku jsem v sobě objevila novou dávku odhodlání, netušenou kuráž, nezanedbatelnou dávku sebevědomí a vnitřní síly. S tím, myslím, lze dále pracovat poměrně dobře.
Má hlavní guilty pleasure jménem Tumblr. to zachytila jedním výstižným příspěvkem:

"2015 was my character development year, which means 2016 is strictly action and story progression and I don't know about you but I'm excited."

Takže tak nějak.

Každopádně si moc přeju, aby byl nadcházející rok minimálně stejně dobrý, jako ten odcházející, a pokud se někdo letos příliš dobře neměl, doufám, že v tom příštím to bude o moc lepší. A ze všeho nejvíc si přeju, abychom se tu u čtení (a psaní) mého silvestrovského příspěvku sešli stejně, jako dnes, plni dalších skvělých zážitků, dojmů a vůbec šťastní, spokojení, a hlavně zdraví a pokud možno vcelku (což bych měla mít na paměti zejména já sama).

Užijte si zbytek dne a roku. Oslavte to, jestli se na to cítíte. A o půlnoci si na mě vzpomeňte a pozdravte za mě nový rok, jelikož mám takový plíživý pocit, že dnes opět vzhůru nevydržím.


Povánoční

27. prosince 2015 v 14:29 Kňučení
Stejně tak, jak jsem nemohla uvěřit tomu, že už je tu advent, prosinec, poslední adventní víkend nebo samotný Štědrý den, nemůžu uvěřit ani tomu, že už je zase po všem. Připadá mi, že to uteklo nějak hrozně rychle.
Ovšem vzhledem k tomu, že čas má tendenci plynout obdobným tempem i během roku, lze předpokládat, že příští Vánoce tu budou dřív, než by nám bylo milé. A mezitím nás jistě čeká spousta skvělých věcí.
Kromě toho, ty letošní Vánoce si budu pamatovat ještě velice dlouho.




Vánoční

23. prosince 2015 v 19:44 Kňučení
Uvědomujete si, že už je zítra Štědrý den?
Já totiž příliš ne, a nejsem v tom sama, jak jsem vypozorovala. Ačkoli se mi celý advent zvláštně pomalu vlekl, najednou mi připadá, že to uteklo nějak rychle, a vlastně ne jen ten měsíc, ale celý rok.
Přepadají mě stavy vánoční melancholie a bilancování, kterými se nenechávám příliš ovládnout, jelikož bych skončila v slzách, a je jedno, že by byly převážně radostné. Nechci je, ne teď.

Tři pracovní dny uběhly v rozmazané směsi chaosu, únavy a nevlídné atmosféry na pracovišti. Příliš jsem to nevnímala, nenechám si tím zkazit náladu. Jsem ale velice ráda, že jsem dneska dorazila domů už o půl páté a že jsou přede mnou čtyři dny volna. A jaké čtyři dny!

Dárky ze sobotního sletu jsem schovala za skříň, abych je neměla na očích, a stejně tam stále koukám a přemýšlím, co to asi bude. Napadlo mě, že bych si mohla zahrát na američana a otevřít si to až v pátek ráno, ale to by bylo příliš masochistické i pro mě.

Těším se, a zároveň vlastně ani ne. Nějak nechci, aby to bylo zase pryč.
Jsou to mé první Vánoce v novém příbytku, třetí s blogem, čtvrté s přítelem, desáté s naším koňstvem a čtyřiadvacáté celkově. O mých prvních Vánocích v roce 1992 mi bylo čerstvých šest měsíců a pochází z nich černobílá fotka, na které vypadám jako vypasený křeček a mám strašně vtipný výraz. Zkusím ji někde najít.

Dneska jsem se ovšem nepřišla vykecávat. To si nechávám na neděli, kdy budu mít v ruce všechny dárky a budu moci shrnout celé svátky. Teď jsem tu proto, abych popřála všem známým, neznámým, zbloudilým pocestným, tichým stalkerům, lidem i nečlověkům, úplně všem, veselé a co nejhezčí Vánoce, ať už je máte rádi, nebo ne.

A hlavně v klidu. Od toho jsou to Vánoce!


Přejte si sníh! :D

Páteční odkrvení a sobotní čarodějnický slet

20. prosince 2015 v 13:20 Výletník
Aneb převelice akční dva dny, které byly bambilionkrát lepší než firemní vánoční večírek, na který jsem stejně nešla, a jsem za to nesmírně ráda.

V pátek jsme se s přítelem šikovně ulili z práce a vydali jsme se darovat krev, abychom to stihli ještě letos. Jak se ukázalo při vstupu na transfuzní oddělení v Plzni, stejný nápad měla velká spousta dalších lidí, takže jsme museli chvíli čekat v místnosti, kde se vyplňují dotazníky, protože v horní čekárně bylo narváno. Vypadalo to na hrozivně dlouhé čekání, naštěstí to nakonec odsýpalo dost rychle a nečekali jsme tam o nic déle, než jindy. Marně jsem v té čekárně hledala studenty; vždycky se mezi nimi najde nějaký geek ve fandovském tričku nebo se zajímavou knihou, a teď nic. Pak mi došlo, že někteří mají pravděpodobně ještě zkoušky a ten zbytek slaví jejich zakončení, takže smůla.


Stromečková krize

13. prosince 2015 v 18:16 Kňučení
Jsem zaskočena.
Jak se to stalo, že už je třetí adventní neděle, kdy k tomu došlo? Co se stalo s těmi předchozími nedělemi? A proč je přes to všechno do Vánoc ještě tak daleko?
Týden utekl, ani nevím jak. Tedy vím. Jen se to událo nějak moc rychle, vzhledem k tomu, jak dlouhý a náročný ten týden byl. Nejhorší je, že jsem si o první adventní neděli naplánovala, že nejpozději o té třetí vytáhnu stromeček, protože tehdy se mi to zdálo ještě moc brzy. Hádáte správně: stromeček stále čeká na skříni. Krabice s ozdobami je na místě určení už týden. Chaos je mé druhé jméno.
A do toho zdobení se pustím, jakmile to tady dopíšu!


Gulášová polévka s přídavkem vlastní krve

7. prosince 2015 v 11:45 Kňučení
Přesně to jídlo, které dalo název dnešnímu článku, jsem večeřela v pátek.
Gulášová polévka je jedno z mých njeoblíbenějších jídel, i když v mém podání to jsou spíš brambory s gulášovou příchutí, protože tam mám těch brambor ráda vážně HODNĚ. Při jejich přípravě se mi toho večera ovšem povedlo, netuším jak, zarýt si nůž do dlaně takovým způsobem, že to skoro vypadalo, že mě omrzel život a pokusila jsem se podřezat.
Nakonec jsem té polévky snědla dva talíře, jak byla dobrá. A život mě neomrzel ani v nejmenším, ovšem jak jsem předvídala, k blogu jsem se dostala opět až po týdnu.
Z čehož vyplývá, že dneska bude hodně o čem číst.

Oblíbenci: