Listopad 2015

Adventně (jako všude)

29. listopadu 2015 v 19:01 Kňučení
Držte se. Zachvátilo mě jakési blogové nadšení. Tvůrčí krize pominula. Nebo se mi prostě jen strašně chce psát.
Navíc mám takový nenápadný, vtíravý pocit, že v nadcházejícím týdnu nebudou pro obsluhování blogu příliš vhodné podmínky. Nevadí; týden uběhne, přihraje nám další adventní neděli, a spolu s ní i dostatek prostoru ke psaní.
Do té doby to jistí můj věrný a neskonale milovaný kámoš notýsek.
Nuže, upustíme tedy od prázdného tlachání a vrhneme do věcí o něco málo podstatnějších.


Koťata, sníh, Postcrossing, Albuquerque

24. listopadu 2015 v 11:20 Kňučení
Že nadpis nedává žádný smysl? Vy se tomu divíte, v úterý, kdy nedává smysl téměř nic, nikdy?
Nebojte; ono to smysl dávat začne, minimálně ten nadpis ano. U dnešního dne si tím nejsem tak jistá, nicméně to, že se mě od včerejšího večera drží jakási smůla, mě nechává víceméně chladnou.
Protože venku je bílo. Protože pořád sněží. Protože mě nesmírně těší být v tento čas v novém domě, se svíčkou, která voní jako perníčky, a s výhledem na louku, po níž v tom bílém nadělení skotačí naši koně. A protože za měsíc, pouhý měsíc, jsou Vánoce! A jak jsem z myšlenek na ně byla v průběhu listopadu mírně rozpačitá, náhle jednoduše a jistě vím, že budou skvělé. Jako kdyby mi to vesmír implantoval do mozku, i když je to celé vlastně úplně jednoduché. Znáte pořekadlo "jaké si to uděláš, takové to máš"?
Tak nějak bych to viděla.


Hudební deníček

22. listopadu 2015 v 8:40 Na poslouchání
Snažila jsem se vymyslet, jak to tu trochu oživit, a vzpomněla jsem si, že jsem dřív sem tam přidala nějaký hudební kus, který mě oslovil. Proč to upadlo do zapomnění, netuším, ovšem teď mě napadlo, že bych ty písničky mohla spojit s tím klasickým deníčkovým kecáním a vzpomínkami, kterých je docela dost. Po dvou měsících mám totiž konečně všechny vzpomínky na svém místě, hezky srovnané a tak ostré, jak mají být, a mě poněkud zvráceně těší se jimi přehrabovat.
Jsem zvědavá, co z té nesourodé hudební směsice nakonec vzejde.


Mlhy a uragány

10. listopadu 2015 v 12:48 Kňučení
Je to zvláštní období, teď v listopadu.
Vítr strhal poslední barevné listí ze stromů, a až na pár odolných žlutých vytrvalců jsou už všechny holé a jaksi smutné. Nastává dlouhé období temna, než se venku zase objeví zářivé barvy. Už není podzim, ne ten hezký, barevný, který se mi tolik líbí, a ve vzduchu už je trochu cítit zima, možná i Vánoce, ale na ty je ještě pořád brzy. Ta dobrá nálada a radost, která se mě držela dlouhou dobu, byla zčásti zadupána jistou existenční krizí, a i přesto, že teď není úplně veselé období, na mysli neklesám a využívám to odholdání a bojovnost, kterým jsem se naučila díky mým drahým koním.
K tomu mě přepadá podivná melancholie, hodně vzpomínám a pak nad tím vším moc přemýšlím, jak už mám ve zvyku. Ale není mi smutno; to je zvláštní, protože ještě před rokem bych v téhle situaci vyplakala celé jezero.

Oblíbenci: