Září 2015

Návrat domů a spousta obrázků

26. září 2015 v 20:24 Výletník
Včera po šesté večer jsem po devíti hodinách cesty konečně odemkla dveře domů. Těšila jsem se, a ne málo. Delší dobu, než bylo těch pět dnů, bych mimo domov asi nedala, protože už jsem ve čtvrtek večer byla prostě hrozně ráda, že už je to poslední noc. Co si budeme povídat, jsem prostě spíš domácký typ, i když se mi cestování líbí, jen ne na moc dlouho (toliko k tomu, jak jsem jednu dobu vykřikovala, že bych jela na měsíc do Ameriky).
Cesta domů byla fajn; pozorovala jsem, jak se mění rostlinstvo a počasí směrem na sever, a byla jsem velmi spokojená, když už to v Tyrolích začalo vypadat tak hezky podzimně jako u nás. A bylo to tím lepší, čím blíž domovu jsme byli. Tak jsem se uvelebila v sedačce, poslouchala jsem, co vykládají na Antenne Bayern (záhadným způsobem to hrálo i v té Itáli), koukala jsem na krajinu kolem a na hezká auta na dálnici a přemýšlela jsem o tom, co mě čeká doma. Nebyly to špatné věci. K tomu jsem zožrala pytlík těch skvělých italských rozmarýnových brambůrků (doteď mě mrzí, že jsem si nekoupila ještě do zásoby, protože něco tak božího tady nemáme) a byla jsem spokojená.


Čarovná zahrada

24. září 2015 v 16:27 Výletník
Na všech pokojích tady v hotelu visí stejný obraz. Jsou na něm jakési rostliny a nápis "Gardone Italia-Heller Garden". Netušila jsem, co to má znázorňovat, až dneska jsem náhodou zjistila, že to má být botanická zahrada André Hellera v Gardone Riviera, kam jsme se dnes vydali na výlet. A byla překrásná, mnohem hezčí, než na tom obrazu.



Nastal podzim

23. září 2015 v 16:48 Výletník
I tady se přihlásil ochlazením, deštěm a větrem. Ani mi to nevadí; tak či tak jsme stejně museli trochu pozměnit plány, a jeden línější den nevadí. Jen doufám, že předpovědi nekecají a zítra už bude hezky, protože to už by se mi opravdu nelíbilo.
Včera večer jsme ještě vyrazili ven, zkusit si minigolf, když už ho máme tady v areálu volně k dispozici. Trochu jsem si pokecala s barmanem, když jsem si byla na recepci pro pohledy a půjčit si hole, a pak jsem krutě urazila mužskou ješitnost, když mi samotná hra šla mnohem lépe, než mé drahé polovičce.



Ach Romeo, Romeo

22. září 2015 v 18:08 Výletník
Opět jsem tu s dalším balkonovým hlášením! Dnes, jak jste si možná podle nadpisu domysleli, budu vyprávět o návštěvě slavného města Verona.
Nejdřív se ale musím trochu rozplynout nad tím, jak boží to tady je: z balkonu vidím na jezero, po němž jezdí lodě, a hned za ním se tyčí alpské skály, na jejichž úbočí jsou rozesety ty krásné italské domečky. Je příjemné teplo, žádné vedro, a požírám si croccanti al rosmarino. To jsou klasické brambůrky s rozmarýnovou příchutí a řeknu vám, jak ty brambůrky včera, tak tyhle, jsou tisíckrát lepší než trapné české bohemia.


Piss on you too, you son of a beach!

21. září 2015 v 19:37 Výletník
Aneb první dojmy z Itálie a zážitky z napínavé cesty.

Během neděle už mě opustila většina strachů, která mě ohledně plánované cesty stíhala. A když jsme dnes před čtvrtou hodinou ranní vyrazili z domova, nechala jsem to všechno tam a cestu jsem si už skutečně užívala.
Částí Německa jsme projížděli ještě za tmy, takže jsem viděla jen hvězdy na nebi a svítící města. Slunce začalo vycházet nedlouho předtím, než jsme dosáhli k Alpám, což bylo skutečně skvělé načasování: hory v tom slunci úplně zářily, kolem se zvedala mlha a člověk se pod těmi obrovskými skalami cítil maličký a zároveň tak nějak víc naživu.

Cesta daleká, předaleká

19. září 2015 v 14:02 Kňučení
Drazí čtenáři, taky jste měli takovou radost z toho, že se nám na dva dny vrátilo léto s třicetistupňovým vedrem?
Protože já jsem radost opravdu neměla.
Ta přišla až včera, kdy už zas bylo krásných dvacet a sluníčko a cestou do práce jsem s potěšením shledala, že z javorů, které lemují silnici, začíná pomalu mizet zelená barva a nahrazuje jí žlutá.
Ovšem navzdory tomu, jakou radost z toho podzimu mám, na pět dnů si ještě užiju léto. Samozřejmě ne tady, ale asi o sedm set kilometrů jižněji, v Itálli.


Jak Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem

13. září 2015 v 12:59 Kňučení
Asi už od středy se mi hrozně chce něco napsat na blog, jenže celou tu dobu nebylo kdy. Objevilo se pár kiksů a blbých dnů, které sice nikoho nezabijí, ale člověk z nich radost prostě nemá a otrávit život dokáží slušně.
Nicméně, nějak jsme se s tím už smířili, a teď o víkendu je pohoda. O víkendu je vlastně vždycky pohoda, protože o víkendu vypínám, nespěchám a nic neřeším. Nedávno jsem o tom přemýšlela, jak se ze mě, dřívě ubrečeného uzlíčku nervů, stal během krátké doby takový pozitivně naladěný víceméně flegmatik. Žádný pořádný důvod jsem nevymyslela, každopádně jsem ale ráda, že tomu tak je.


Sweater weather

6. září 2015 v 12:01 Kňučení
Stává se vám někdy, že něco děláte a napadne vás, že o tom pak napíšete na blog, začnete přemýšlet, jak to celé podáte, a pak si sednete a koukáte do editoru a najednou máte v hlavě vymeteno? Protože mně se to zrovna stalo.
Nicméně, mám dost času na přemýšlení, mám tu kafe, voňavé svíčky (při jejichž zapalování jsem si způsobila menší popáleninu), příjemnou hudbu a za oknem lehce prší.
Protože po srpnu přišlo září, překvapivě, a jakkoli jsem si léto skutečně užila, nemůžu z toho mít větší radost. Podzim je za dveřmi, a podzim je nejlepší!

Oblíbenci: