Srpen 2015

Časy se mění

29. srpna 2015 v 18:32 O něčem konkrétním
... a lidé s nimi.
Konec léta a příchod podzimního počasí mě přinutily tak trochu bilancovat. Letošní rok je zvláštní; dobrým způsobem zvláštní. A za ty necelé tři čtvrtiny, které z něj již stačily uplynout, se stala spousta věcí, která mě přinutila přehodnotit své postoje v některých směrech a poněkud mě změnila. Mám takový pěkný pocit, že to jsou dobré změny, tak snad tak budou působit i na okolí.


Světýlka z konce srpna

25. srpna 2015 v 19:51 Kňučení
Stejně jako mi z dob školní docházky zůstalo červnové natěšení na léto a takový ten zvláštní pocit, že je přede mnou něco skvělého, ve druhé polovině srpna pak přichází zvláštní melancholie. Ovšem narozdíl od těch školních let teď už není nevítaná, spíš naopak. Tak si tak sedím nebo chodím, pozoruju unavené listí na stromech a rudé jeřabiny a je mi prostě hezky. Vzpomínám na to, co jsem během léta zažila, a zároveň se těším na to, co přijde, až budou krátké dny a barevné listí. Nevím proč, ale z letošního roku mám vážně dobrý pocit. U uplynulých měsíců se dá určit proč, nicméně když přemýšlím o tom, co bude, tak nějak prostě vím, že to bude dobré, minimálně stejně, jako dosud. A těším se; těším se na spoustu věcí, ať už to jsou malé radosti, které přijdou s podzimem, nebo těch pár cest, které mám v plánu.


Dobrodružné výpravy a výhodné nákupy

16. srpna 2015 v 18:31 Kňučení
Koněčně, konečně nás opustila ta nechutná vedra, která mě v uplynulém týdnu už solidně zabíjela, a dokonce začalo pršet. Skoro jsem zapomněla, jak to vůbec vypadá a jak krásné to dokáže být.
To sucho už mě dost děsilo. Z luk se stávaly pouště, usychaly stromy, břízy s uschlými listy vypadaly jako v říjnu. Pohled na okolní vyprahlé kopce ztrácející se v oblakách prachu ve mě vyvolával nefalšovanou úzkost a strašně se mi ulevilo, když včera přišel Thor, pořádně se tady vyřádil a dneska půl dne propršelo. Mohlo by pršet alespoň týden.
Uplynulých sedm dnů se mi ovšem vrylo do paměti i jinými věcmi, než jsou téměř čtyřicetistupňová horka. O poznání příjemnějšími, u nichž mám daleko menší radost z toho, že už jsou pryč.


Poušť v koňomutím výběhu a uschlé břízy v pozadí.


Ještě jsem nebyl in a už jsem retro

10. srpna 2015 v 17:48 O něčem konkrétním
Před časem mi Ask položil otázku, jakou událost si pamatuju z dětství. Těch událostí a jiných drobností jsem vymyslela asi dvacet, než mi došel prostor pro odpověď, a hrozně mě bavilo takhle vzpomínat.
Včera odpoledne, když jsem byla u rodičů, jsme po delší době vytáhli stará fotoalba a dost jsme se při jejich prohlížení nasmáli. Tak mě napadlo, proč o tom nenapsat na blog, trochu si zavzpomínat a pobavit se?
Připravte se na retrospektivní vskutku retro článek plný ujetých dětských fotek!


Život je živej a žije

8. srpna 2015 v 17:39 Kňučení
Zachvátila mě tvůrčí krize obrovských rozměrů, určitě největší za celou moji zářnou a skvostnou blogovou kariéru (a v úterý jedenáctého slaví mj blog už druhé narozeniny!). Zvláštní je, že mě to vůbec neštve, nebo jen minimálně.
Žiju a užívám si to, co to jde. Léto letí, za pár týdnů už pomalu nebude, tak je potřeba z toho ještě vytřískat, co se dá, i přes ta apokalyptická vedra, která už me začínají dosti děsit. Ale jak to tak vypadá, ještě zmizet nehodlají.
Tak či tak, přišla jsem teď z té výhně domů, kde není o nic lépe, vyrobila jsem si studený čaj, sedla jsem si k notebooku a řekla jsem si, že se aspoň stručně ozvu, aby má věrná hrstka čtenářů veděla, že jsem ještě naživu a jak to jde.
Oblíbenci: