There's no need to worry...

26. května 2015 v 11:57
...we love you more than you know.

Moje skvělá, dobrá nálada se schovala kamsi do křoví a nechce se jí vylézt a vrátit se zpět.
Vládne takové zvláštní počasí, ne úplně hnusné, vlastně docela příjemně zamračené, avšak teplé, ale asi jsou nějaké špatné tlaky, protože se necítím zrovna ve své kůži. Přidejte si k tomu napjatou atmosféru doma, další, nevím kolikáté už, zklamání od lidí. Nevím, jakým pohnutím mysli jsem měla za to, že to zrovna v tomhle případě bude jiné - a událo se to v práci, abyste si nemysleli, že mi někdo provedl něco špatného tady. No, a vyjde vám, co se vě mně asi tak odehrává.
Internet friends, y u no live closer?

Fňukat se ovšem nebude. To totiž myslím nemá nikdo rád, ale dát občas průchod svému skrytému exhibicionismu a potřebě se nějak svěřit nelze vždy úplně zabránit.
A vždycky, i v takových temnějších časech, se může dít něco pozitivního.


I kdyby to měl být třeba jen objev nového seriálu vhodného k odreagování, nicméně k tomu se dostaneme později.

Pátečního večera jsme viděli film Kingsman: The secret service, který mě velice zajímal. Byl jiný, než jsem si myslela, drsnější a ukrutně, krásně britský, ale tím lepší. Naprosto boží tam byl Samuel L. Jackson, a pak všechny ty akční a bojové scény, ty byly tak krásně komiksové, až jsem se mohla rozplynout.
Myslím, že budu brzy potřebovat se na to podívat znovu.



Sobota pak patřila koníkům, ne však těm mým, jak to bývá. Navštívili jsme Dvůr Svržno, kde se konaly velké oslavy u příležitosti stoletého výročí od založení vojenského hřebčína, který tam dříve býval. Pojali to velkolepě, vyšlo krásné počasí a řekla bych, že si majitelé mohou tleskat, že se jim celá akce tak povedla.
Tak jsem viděla lipicány z Topol'čianok, svojí hrdinku z dětství paní Gotthardovou, která kdysi bývala řeitelkou Národního hřebčína (a koupila jsem si tam její knížku a štve mě, že jsem si jí nenechala podepsat) a paní Březinovou, která chová poblíž Klatov mé milované chlumecké plaváky a kterou taktéž velmi obdivuju.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že ti lidi od koní jsou zvláštní skvadra. Jsou takoví nepřístupní a mám mezi nimi permanentní pocit, že mě někdo stále hodnotí. Že si říkají fajn, ty to asi trochu znáš, ale my jsme lepší. Vládne tam taková trochu rivalita, a lidi "zvenčí" mají vůbec malé šance mezi ně nějak proniknout. Tuším, že jsem sama trochu taková, pokud jde o ty koně. Vím, že vytvořit si mezi nimi přátele je pro takovou povahu, jako jsem já, téměř nemožné.
A taky to, že jakkoli krásné podívání tahle akce byla, mé přirozené prostředí se nacházelo mezi lidmi na knižním veletrhu o týden dříve.
Což nic nemění na tom, že ta zvířata nekonečně zbožňuju. A že se dokopu k tomu, abych si u té paní Březinové domluvila návštěvu. Třeba to vyjde.


Za léta své existence jsem si vyvinula propracovaný systém psychického úniku pro případy, že se mi v kruté realitě příliš nedaří. Je to velmi efektivní, i když asi trochu ujeté, ale co už.

Teď mám velkou chuť pořád něco číst (jen nevím, co dřív), a tak s úlevou utíkám do těch příběhů.
Docela mě štve, že jsem si koupila Příliš mnoho Kateřin, protože ta knížka je, no, ne úplně se povedla. Hlavní hrdina je strašně protivná a otravná fňukna a přestože ostatní postavy jsou vtipné a fajn, na záchranu celého příběhu to tak úplně nestačí.
Takže jsem se pustila do Fangirl, a to je o poznání lepší čtení. Tak trochu jako o mně, jen v americkém vydání a s tím rozdílem, že sama fanfikce nepíšu (jen s oblibou vymýšlím, to jo), ale stále se zájmem čtu. Pro tu srandu, hlavně. A taky nemám dvojče a nejedou po mě kluci, ovšem jinak se s Cath dokážu sžít velmi dobře.
I když pořád není tak hustá jako Eleanor z předchozí knížky paní Rowellové. Nebo je hustá jinak.

Kromě knížek jsem objevila nový odpočinkový seriál.
Tedy, nový není ani zdaleka. Ani pro mě ne, letmo jej z internetu znám od těch dob, co jsem objevila Tumblr. Hodně, hodně dlouho, až dost divně dlouho, na mé poměry, jsem mu odolávala. Vlastně jsem jej neměla v plánu ani na tento víkend, to jsem si stáhla teplé zombíky, protože se mi o nich nějakou záhadou zdálo. Jenže pak mimozemšťani přeprogramovali internet, který mi přihrál do cesty Supernatural, velice razantně.
Ve vzduchu zavonělo léto, připomnělo mi to, jak jsem před dvěma lety celá nadšená odlétla v modré budce, a napadlo mě, co takhle pro letošní léto nezměnit dopravní prostředek a společnost a nezkusit to, konečně?
A tak jsem opět pohlcena. Sam a Dean jsou boží, mají skvělou sbírku kazet a nejhustější je stejně to auto. Že mám modrý bavoráček moc ráda (jsme sehraná dvojka jako Majkl a KITT, to už něco znamená), ale tuhle překrásnou americkou loď bych si sakra nechala líbit.


Škoda, že gify neumí zvuk, protože ona si tak krásně vrká, až z toho nemůžu.

Jen jsem se do toho pustila s tím, že už mě nic nevyděsí, když jsem zvládla AHS a tak. No, jak jsem byla nakonec ráda, že jsem v sobotu večer zůstala v měkoučku a heboučku u rodičů a netáhla jsem si to na projektor. Od neděle mě navíc přepadá divný pocit, když pouštím vodu z kohoutku, o zrcadlech raději nemluvím. Těch jsem se bála i předtím, mám takovou fobii z toho, že můj odraz začne dělat něco jiného než já, no.
A třeba taková tma? No comment.
Líbí se mi to, zatraceně jo. Saving people, huntig things, the family business!


Nedávno jsem si koupila tyhle botičky. Stály mrzký peníz a asi nebudou mít příliš dlouhou životnost, nicméně mi připadaly veselé a vtipné, tak jsem si je koupila. Co na tom, jestli jsou nebo nejsou in a trendy, jestli budou lidi blbě čumět a jestli mi budou ladit ke všemu oblečení. Hlavní je, že jsou vtipné.
Což se mi hodí k životnímu přístupu, který spočívá v tom, nebrat všechno tolik vážně, ani sebe ne. A působit si radost.
Třeba i takovými pitomůstkami.

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 26. května 2015 v 12:29 | Reagovat

Teplí zombíci ... to bude asi In the Flesh, co? :D
To víš, se Semem a Dinem přichází krásná paranoia a bude hůř, za chvíli budeš mít na poličce lahvičku se solí pro případ nouze, jako já. ;D Ale ne, tyhle první řady jsou totiž to úplně nejlepšejší, na co teď se slzou v oku vzpomínám, prostě posolit a zapálit, family business a bitch & jerk all the way. :333
A botky samochodky jsou bezva. ^^

2 LittleMoose LittleMoose | Web | 26. května 2015 v 12:30 | Reagovat

Supernaturaaal! Ani nevrav, akurát minulý týždeň sa skončila desiata séria, a tak neviem, čo si mám o tom myslieť, každopádne strašne ti závidím, že to máš celé ešte pred sebou. Ten seriál je fakt že návykový.
A inak obe knižky, čo si spomínala si chcem prečítať, nielen preto, že sa o nich toľko hovorí, ale pretože ma fakt zaujímajú, len neviem, kedy sa k nim dostanem.
Mimochodom celkom chápem, prečo si nemohla odolať tým topánkam :) Posielam niečo-ako-povzbudivé-potlapkanie-po-pleci, aby si sa dostala zo smutného obdobia, hľadať pekné veci, kde sa dajú.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: