Kterak se písmenka zhmotnila aneb Ausflug nach Prag

16. května 2015 v 21:39 |  Výletník
Na rovinu říkám, že bych si zasloužila nějakou medaili za statečnost, jelikož té jsem za jediný den projevila asi víc než za celý život dohromady. Nejspíš to bylo tím, že jsem z toho všeho přestala dělat vědu: prostě jsem se sbalila, vzala vozidlo, navigaci a vyrazila jsem. Užila jsem si jak cestu, tak samotnou akci i setkání s lidmi, které jsem doposud znala pouze jako písmenka vyvěšená na internetu a pár fotek, a to bylo vůbec nejlepší. Nechápu teď, čeho jsem se na tom tak bála, ale asi to tak mělo být a teď už nemá smysl se tím zaobírat. Mám velkou chuť potkat takhle víc lidí, neb je to doslova čarovné :)




Ovšem kdybych řekla, že jsem nadšením nemohla dospat a ráno jsem naprosto veselá radostně vyskočila z postele, ukrutně bych kecala. Spát jsem příliš nemohla, to je pravda. Avšak nebylo to způsobeno nadšením, nýbrž děsivou nervozitou a strachem z cesty (katastrofické scénáře vznikaly geometrickou řadou, přestože jsem se jim bránila). Když jsem tedy vstala, beze srandy se mi chtělo zvracet a na malou chvíli mě napadlo, že bych zvracení mohla uskutečnit a nikam nejet, ale pak jsem si řekla, nebuď salát! A tak jsem s obtížemi sežvýkala snídani a vyrazila jsem.

Jakmile jsem byla na cestě, trochu to ze mě opadlo, protože jsem se soustředila na řízení a neměla jsem prostor na přemýšlení o nečem jiném. Čím dál jsem byla, tím více stoupalo mé sebevědomí. Jenže navigace se zřejmě rozhodla, že když už jsem vyrazila, měla bych pořádně vidět svět, a táhla mě končinami, o jejichž existenci jsem neměla nejmenší tušení (v tmavě modrém autíčku, Tardis hadr). Tak jsem viděla Dobříš, brdské hvozdy, ty byly mimořádně krásné, Příbram, kde jsem si prošla menší krizí (vypadla mi navigace a přepadl mě strach, že to nedám a že tam někde navěky zabloudím). Tak jsem dojela až do Davle, kde to bylo snad nejkouzelnější: po levé straně skála, po pravé Vltava s parníky a lodičkami a za ní další skály. A také povzbudivá značka "úsek častých smrtelných nehod", která mě opět trochu nalomila, ovšem když už jsem dojela až tam, bylo by nesmyslné to vzdávat.

Měla jsem strach z cesty skrz Prahu, z pražských agresivních řidičů, tramvají a složitých křižovatek, nicméně jak jsem byla ráda, že jsem nezabloudila a že tam fakt jsem, zvládla jsem to všechno v pohodě.
Na výstaviště jsem dorazila po čtyřech hodinách cesty, úleva se však příliš nekonala, protože když jsem si brala z automatu parkovací lístek, stáhla jsem si okénko, které pak nešlo vytáhnout zas nahoru. Chvíli jsem tam s tím zápasila, naštěstí se mi to po chvilce podařilo opravit a mohla jsem vyrazit.

Což byl další akční moment, protože mi navigace vycucla z telefonu všechnu energii (čínská nabíječka do auta moc nenabíjí), a tak jsem neměla jak dát vědět Hanyuu, že jsem na místě. Nechtělo se mi zevlovat a čekat, až se mi ten telefon trochu nabije, takže jsem si koupila vstupenku a vydala jsem se je hledat. Moc práce mi to nedalo, a když jsem Hanyuu i s Ailin nalezla, ani mi to nepřipadalo tak divné, jak jsem myslela, že bude. Byla jsem tak spokojená, jak se mi hezky podařilo dojet a najít je, že to úplně přebilo veškerou nervozitu.
U Hanyuu mi to skoro připadalo, jako kdybych ji už někdy skutečně viděla, a Ailin mi dost připomínala jednu kolegyni z práce, shodou okolností také Lucku. Přesto mě místy přepadla vlna maniakálního nadšení z toho, že si to všechno jen nevymýšlím, že písmenka na internetu jsou skutečně žijící a milí lidé (a žádní úchylové v blonďaté paruce :D)

Mezi stánky bylo horko, hluk a nechutné množství lidí. V takových podmínkách hovořím pouze minimálně, jelikož se soustředím na to, aby to se mnou nešvihlo, jak už se mi jednou stalo. Knížek mraky, sice ne moc těch, které mě zajímaly, ale přesto jsem si čtyři odnesla. Jednu za dvacku, druhou asi za osmdesát korun, k té jsem dostala další knížku zadarmo (cosi německého o anorektičce, asi to nikdo nechtěl), a pak jednu, kterou jsem si časem chtěla přečíst, tak proč si jí rovnou nekoupit, když už tam jsem, že.


Kromě knížek jsem na doporučení holek ukořistila i dvě krásné záložky do knížek, které se mi nepovedlo vyfotit.
A hlavně tam spoustu věcí rozdávali zadarmo, a když je to zadarmo, tak si to musím vzít!



Ta meditační kartička mě vůbec silně zaujala. Jen kdybych věděla, jak se na to zapadající slunce vlastně medituje :D

Mimo to jsme se potkaly ještě s kamarádkou od Ailin, s Vlastou, na jejímž blogu jsem někdy určitě okukovala, ale sprostě bez zanechání komentáře. S tou se mi udál jeden čarovný moment, to když se mě zeptala, jestli taky bloguju. Na to jsem moc nevěděla co říct, protože jsem dokázala myslet jen na to, že je to panebože fakt skutečný a že mám panebože úplně debilní blog, o kterým nikomu nemůžu nic vykládat :D Snad si o mě ta milá slečna nemyslela nic špatného.
Připadalo mi, že tam pár lidí po mě podezřele koukalo, a napadlo mě, jestli to třeba není ten anonym z Asku, kterého nedávno zajímala má velikost kalhot. Nebo se mi to jen zdálo.
Trochu jsem zahlédla Míšu Burdovou, jejíž Syn pekel se mi moc líbil, a pohybovala se tam také princezna Leia, panda a kocour. Jen ta balonková diskriminace mě naštvala!

Víc než knížky se mi ovšem líbila chvíle, kdy jsem seděly v trávě pod stromem, povídaly jsme si s kavkou a pak se sebou a měla jsem takový ten povznášející pocit, že jsem mezi svými, to jsem si silně vychutnávala :)



Cesta zpět byla méně akční a napínavá. Jen při vymotávání se z Prahy jsem projevila mimořádný orientační smysl, protože mi navigace stále vypadávala, a tak jsem jela podle orientačních bodů, které jsem si pamatovala z předchozích návštěv Prahy, a pak podle cedulí Zličín nebo IKEA, protože to vím, že je směrem na Plzeň. Dál jsem jela podél dálnice, a za Plzní už jsem si neskutečně přála, aby se to auto umělo teleportovat, nebo se alespoň řídilo samo. Měla jsem toho už víc než dost, navíc když jsem zvyklá jezdit jen deset kilometrů do práce a z práce.

Zkrátka, jsem velmi ráda, že jsem se ráno nepozvracela, že jsem to všechno překonala, nezabloudila jsem a nebála jsem se lidí, a moc ráda bych podobné dobrodružství ještě letos zopakovala.
A vyfotila společné selfíčko! :D

 


Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. května 2015 v 8:27 | Reagovat

Jo... fotku jsem taky chtěla pořídit, ale nějak jsem na to úplně zapomněla. :D

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. května 2015 v 8:59 | Reagovat

Ale ne, to bylo už teď? Daaamn, takhle to dopadá, když si nezapíšu, kdy se věci konají. :< No nic, tak jsem holt makala na zahradě, hlavní je, že jste si to užily. :'3

3 Lowri Lowri | E-mail | Web | 17. května 2015 v 11:11 | Reagovat

[1]: Tak někdy příště, no :D Ale úplně bych jela dneska zas, fakt že jo :)

[2]: No, taky mě skoro každý den napadlo, že až přijedu domů, musím dát echo Saku, jestli by se tam taky nechtěla ukázat, a doma jsem pak samozřejmě už nevěděla nic :'D
Musíme nějaký slez někdy uskutečnit! :D

4 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. května 2015 v 15:15 | Reagovat

[3]: Ona Saku echo dostala... dostatečně brzo. :D

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. května 2015 v 15:45 | Reagovat

[4]: Dobře, před dvěma měsíci, bez bližšího data a těsně před promocí, takže nějaké to připomenutí by se mi bývalo celkem hodilo, pak bych na to třeba nezapomněla ... ale to už je teď stejně jedno.

6 Hanyuu Hanyuu | Web | 17. května 2015 v 16:40 | Reagovat

[5]: To jako pardon, ale psala jsem ti to pak ještě jednou. Poprvé na mail, podruhé na ask s tím, že je to 16... Nebo naopak, už nevím jistě. Na ten druhý pokus jsem už pak nedostala žádnou odpověď a dolejzat jsem kvůli tomu fakt nechtěla.

7 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 17. května 2015 v 16:46 | Reagovat

[6]: V tom případě nevím, kam se to vsáklo, ale od toho března mi ohledně toho nikam nic nedorazilo.
Ne, prostě jsem akorát naštvaná sama na sebe, nic víc.

8 LittleMoose LittleMoose | Web | 18. května 2015 v 20:19 | Reagovat

Ja by som asi skôr zomrela, než by som takto musela niekde sama šoférovať :D Ale zvládla si to parádne, aj to vyzerá, že si si takciu užila. Super knižky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: