Je ze mě hobitek

20. května 2015 v 14:53 |  Kňučení
V naší vesničce a v několika málo ostatních částech chodského království jsem se stala minimálně senzací, ne-li téměř hrdinou. Lidi se hrozně diví, že jsem se v sobotu sebrala a jela jsem jen tak sama do Prahy, a že jsem dojela až na místo určení, místo abych zaparkovala u Ikey a zbytek dojela metrem. Jak trefně poznamenala Hanyuu, stal se ze mě takový místní Bilbo.
Připadám si hustá, že jsem se hecla a tu cestu jsem zvládla. Pomyšlení na to, jak skvěle si budu připadat, když to dokážu, bylo jedním z důvodů, proč jsem se k tomu odhodlala. Kromě toho čerpám pozotovní energii ze vzpomínek na setkání s milými lidmi a místy mě mrzí, že jsme zapomněly na tu fotku, neb se mi až nechce věřit, že se to skutečně stalo. Myslím, že už si dokážu lépe představit, jaké to je na nějakém conu, a příslovečně si sypu popel na hlavu za to, že jsem nad těmi akcemi někdy nějak frfňala. Dál žiju tady v tom Hobitíně.
Co myslíte: byla jsem z toho v pondělí po návratu mezi mudly tak naměkko, že jsem si malinko poplakala?


Kdo odpověděl ano, získává sto padesát bodů pro svoji kolej a zlatého bludišťáka navrch. K mé cti slouží to, že to byly šťastné slzy, a že jich nebylo ani tolik, aby se to dalo považovat za pláš. Jen dvě nebo tři.

Minulý týden zavonělo ve vzduchu léto. A spolu s ním nekonečný vesmír, minulost, přítomnost i budoucnost a velice specifický odstín modré. Jako před dvěma lety koncem června, kdy jsem se rozhodla zjistit, co je ten Doktor vlastně zač.
Když je letos to desáté výročí znovuvzkříšení, zachtělo se mi podívat se na ten seriál od toho nového začátku. Přišla jsem na to, že mi to takhle zkraje sedlo mnohem víc než to, co předváděl Květák Moff, a že devítka a ten jeho praštěný pedoúsměv byl boží. Byla jsem z toho tak moc nadšená, že mě neštval ani Mickey the idiot.


Našla jsem cédéčko s písničkami z pubertálních let a vzala jsem si jej na poslouchání do auta. Neměla jsem tehdy špatný vkus, při řízení se to poslouchá velice dobře, a navíc se mi díky tomu splnilo jedno nablblé přání z té doby. Myslela jsem si tehdy, že bude prostě hustý, až mi bude přes dvacet. Že v té době budu mít vlastní těžce cool vozidlo, a že by bylo doslova epické tím vozidlem někdy večer, ve tmě jet, nejlépe z práce, a poslouchat při tom jednu konkrétní písničku. Což se mi teď splnilo.

Písnička to byla přesně tahle. Výsledek: že je člověku přes dvacet nijak hustý není, ale to auto mám hustější, než jsem si před lety představovala.
Stejně to bylo jako ve filmu, ne že ne.

Zvědavost a dlouhá chvíle mě dohnaly ke čtení fanfikcí v angličtině. K mé radosti mi to nečiní žádné větší potíže, ovšem otázka je, jestli je to dáno mou oslnivou znalostí angličtiny nebo tím, že jsou to víceméně srágory. Přikláněla bych se spíše k možnosti číslo dva. Vzhledem k tomu, že nehledám nějaká vzletná díla, ale hlavně srandu, nevnímám to jako škodlivé.
Tak jsem si přečetla několik amerických hororových story víceméně na jedno kopyto, kde se na to obvykle vlítlo po pěti minutách od chvíle, kdy se hlavní portagonisté poprvé spatřili. Víc mě bavily příběhy s Avengers, solidně blbé, psané takovým stylem, jako že se ty věci dějí přímo mně. Tak jsem se třeba stala über vědátorkou a všichni po mně hrozně jeli. A to byla psina.
Kdybych ty věci znala (nebo kdyby vůbec existovaly) v dobách mé středoškolní docházky, hádám, že bych s tím prováděla podobná zvěrstva (jen jsem tehdy byla docela puritánka, to zas jo). A přestože se na svůj věk moc necítím a stále o sobě jako o teenagerovi uvažuju, jsem ráda za těch pár let zkušeností navíc, co už mám odžito.


Máti mě pověřila funkcí dvorní fotografky svých (přeživších) květin.

Místo čtení hloupých fanfikcí jsem si raději objednala knížku o holce, která je psala, Fangirl od Rainbow Rowellové. Na veletrhu jsem ji neulovila, ani jsem nemohla, jelikož ji Knižní klub fakt nevydal, nicméně přečíst si ji moc chci. Z pubertálních románů jsem stále nevyrostla. Navíc tahle je velice dobře hodnocená, pojednává o blízkém tématu a paní Rowellová je mimořádně šikovná týpkyně. Tedy spisovatelka. Jen mi připadá lehce komické, že se její matka rozhodla své dítě pojmenovat Duha. Koneckonců, proč ne.
Na knížku se tak jako tak těším.


Nemůžu vlastnit instagram, tak ty umělecké fotky musím umisťovat sem. Nouzové kafe z automatu v práci :D

Venku intenzivně leje a mě to ani moc nevadí. Přijela jsem dřív z práce, a tak trochu relaxuju a ven na chvíli půjdu, ale až později. Jezdit na konících v takovém počasí nic příjemného není a včera jsem si vody z nebes užila na jejich hřbetech dost, tak jim (a sobě) vymyslím jiný, zkrácený program.

V sobotu mám zase akční akci, tentokrát tady poblíž oslavy stého výročí od založení vojenského hřebčína. Úplně se mi tam nechce jet s rodiči a má stále pršet, což není na takovou akci úplně šťastné, ale koníci jsou koníci. Lipicáni z Topol'čianok se tady nevidí každáý den.

Navíc to bude čtvrtý prodloužený víkend v řadě, což bude vhodné využít pro filmové večery. Kupříkladu s tímto:


 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 20. května 2015 v 16:08 | Reagovat

Hlavně, že nejsi hobotek, co by s tebou pak čistili okna (Hanyuu bude vědět :D). Tak alespoň vidíš, že fakt nekoušeme. :)
Tady je dneska taky poměrně hnusně, leje jak z konve a troufám si říct, že je až zima, zahnalo mě to do tepla pod deku. :'D Ale hlavně, ať je hezky příští víkend, to se u nás v plné parádě zahajuje lázeňská sezóna. >:3
S fanfikcemi je to bohužel tak, že těch opravdu dobrých je jako šafránu a než se k nim člověk dostane, musí se prohrabat tunou děsivých srágor. Ale co, zítra si jdu vyzvednout dlouho a toužebně očekávanou Hudbu ticha, tak se těším, že si počtu. :3
A ehehe, Kingsman, Kingsman se ti určitě bude líbit. :)

2 Lowri Lowri | E-mail | Web | 20. května 2015 v 18:39 | Reagovat

[1]: No, jsem moc ráda, že jsem se o tom nekousání konečně odhodlala sama přesvědčit :3
Já jsem vydržela venku nakonec přes dvě hodiny, ale vrátila jsem se mokrá a promrzlá :'D Nicméně stálo to za to, jinak bych zdechla na nedostatek kyslíku :D
Ty fanfikce jsem četla v dobách kruté dlouhé chvíle, kdy se nedalo ničím jiným pořádně zabavit (čti: odpoledne v práci), tak jsem vzala zavděk aspoň tímhle. Pobavilo to, ne že ne, ale raději si přečtu tu knížku :D
Na Kingsmana se obzvlášť těším, mám takové tušení, že bude super :D

3 Guizmo Guizmo | 21. května 2015 v 22:56 | Reagovat

:D mně to tam taky vždycky připadalo jako Hobitín

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: