Březen 2015

Do příští výplaty budu žrát suchý rohlíky

27. března 2015 v 19:43 Kňučení
Při troše štěstí budou aspoň celozrnný!

I když taková hrůza hrůzoucí to nebude. Snad. Ovšem k tomu, proč se tak stalo, se dostaneme později.
Jak už jsem několikrát opakovala v jiných článcích, vychutnávám si jaro. Protože ač je to každý rok víceméně stejné, pořád je to úžasně fascinující podívaná, která mě nesmírně těší.
Cosi se mi nelíbí; cosi se mi líbí zase hodně. Těch hezkých věcí je o mnoho víc, a tak je to dobré.
A za dva týdny, možná dva a kousek, nastane ten přeslavný den, a já se konečně definitivně přestěhuju.


Fimový tip: Malý princ (1974)

24. března 2015 v 21:29 Cool věci
Myslím, že jse tu tento film už někdy zmiňovala, v nějakém výčtu oblíbených filmů či čem.

A teď, jelikož je březen, doba Malého prince, zachtělo se mi se na to podívat znovu. Před čtyřmi lety jsem z toho byla nadšená (vlastně jsem tehdy viděla i tu krásnou operu, a na tu bych se mohla podívat taky), což teď víceméně opakovalo.

Film je to velice zvláštní a určitě ne pro každého. Místy to působí značně ujetě, zejména v pasážích s pedofilní růží, pedofilní liškou a ultimátně pedofilním hadem. No, když tyto tvory ztvárňují dospělí herci, moc jinak to asi ani působit nemůže, ale když se od toho odhlédne a člověk to bere jako metaforu, není to nijak hrozné. Přesto si myslím, že mohli tvůrci tuto část pojmout jinak, třeba podobně hezky, jako tu napůl animovanou sekvenci s cestováním mezi planetami.
Ovšem tohle je vlastně jen taková drobnost. Protože jinak je to krásné, něžné, poetické a skutečně důstojné filmové zpracování toho milého příběhu. Mimořádně se mi líbí hudba. A strhující herecký výkon toho dítěte, které jim vážně muselo spadnout z nebes, neb lépe vybrat nemohli.
Jen mi tam chyběl Lampář, jo. Nicméně to nejpodstatnější zůstalo, stejně krásné, jako v knížce, a za sebe mám ten film ráda stejně, jako tu knížku.

Nenašla jsem normální trailer ani kloudné video na ukázku, tak snad případného diváka nalákají aspoň ty krásné melodie:


První jarní

23. března 2015 v 19:21 Momentky
Vyrostla mezi asfaltem na dost ošklivém místě.

A já z ní mám ukrutánskou radost, protože fialky jsou nej, a jejich vůně ještě víc :)


Zprávy o počasí a o věcech s ním souvisejících

19. března 2015 v 11:54 Kňučení
(Nejsem si úplně jistá, jestli je ten nadpis pravopisně správně :D)

S velkou slávou jsem přivítala zpět jarní počasí. Předpovědi sice vyhrožují, že má o víkendu sněžit, což se mi až tolik nelíbí, tak tomu až tolik nevěřím a upřímně doufám, že to nebude tak hrozné. Protože už mám všech sněhů, dešťosněhů, mlh a zim tak akorát dost. Asi tak na celý život dopředu, aby bylo jasno.
Trochu jsem slavila svatého Patrika. Někam jsem zašantročila speciální brýle, s nimiž jsem chtěla sledovat zítřejší zatmění slunce. Čtu ty sci-fi povídky pana Martina, co mám doma, a z každé mě ještě dlouho mrazí. Asi jsem se taky trochu zbláznila a nevadí mi to.
Užívám si světa.



Filmový tip: Hon (Jagten, 2012)

15. března 2015 v 17:00 Cool věci
Počítejte s tím, že dobře vám z tohoto filmu nebude. Navzdory tomu rozhodně stojí za vidění.
Mrazivá tísnivá atmosféra, excelentní pan Mikkelsen v hlavní roli a příběh o tom, jaké nehorázné svině dokáží lidi být, zejména jsou-li zafanatizováni představou o úžasnosti a nekonečné nevinnosti svého dítka. Protože děti přece nelžou, že.

Viděno v pátek třináctého (můj muž mi někdy čte myšlenky, jelikož s tím filmem přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem si vzpomněla, že jsem to chtěla vidět). V neděli patnáctého mám toho naléhavého příběhu stále plnou hlavu a nelze se toho zbavit.

A přišlo jaro

12. března 2015 v 19:23 Kňučení
Na celé čtyři dny.
Pak zase poněkud zmizlo. nicméně už víme, že číhá velice blízko, a že se nedá a že se brzy navrátí. Nebo minimálně nebude sněžit. Za to bych byla velmi vděčná.
Tak či tak, slunečné a teplé dny jsme si mimořádně užili. Já osobně chrochtajíc blahem, že v pohodě vydržím venku pouze v jednom tričku, jedné mikině a ve dvou párech ponožek, což je oproti těm šestaosmdesáti zimním vrstvám překrásné. A moje koństvo, které též nadšeně shazuje zimní kožíšek, si ten náhlý přísun tepla a slunečního svitu vychutnávalo vůbec nejlépe:



Watchmen soundtrack

10. března 2015 v 19:44 Na poslouchání
Aneb filmově-hudební tip.

Bez nadsázky nejlepší film (a zároveň nejlepší komiksový film), který jsem kdy viděla. A který můžu vidět milionkrát a vždycky mě z něj bude mrazit. Zejména ze scény pohřbu v děšti:


... a nezapomenutelná Unforgettable.


Vážně: jestli jste ten film neviděli, určitě to brzy napravte!

Navěky věků...

7. března 2015 v 19:09 Kňučení
...ámen.

Přesně tahle slova mi vytanula na mysli, když jsem si v mém novém domě skládala do jedné z našich ikeáckých knihoven malý zlomek svých knih. A bylo to z toho důvodu, že jsem si tam na čestné místo vyskládala své značně jeté a odrbané výtisky Harryho Pottera (jako malá jsem se ke knížkám vůbec neuměla chovat). Vyvolalo to vlnu nostalgických myšlenek a drobné pohnutí, jelikož jsem s tím vyrostla, dospěla, v jedenácti jsem napjatě očekávala sovu s dopisem a když ten nedorazil, tak aspoň každý nový film či knížku. Je to trochu zvláštní a přitom naprosto jasné, že už ta naše generace, ta první vlna, která s Harrym doslova vyrostla, je už takhle "velká" a vylétá z hnízd a staví si vlastní.
Nicméně kamkoli půjdu, ty knížky půjdou se mnou.


Chystám se povyprávět o tom, kterak pokračuje zabydlování a taky o několika čtenářských dobrodružstvích, tak si držte klobouky a pohodlně se usaďte, bude to zřejmě poněkud objemnější povídání.


Sračky zas míří mezi nás

4. března 2015 v 10:54 Momentky
Nicméně v tomto období jim jejich fujtajblovost lze odpustit, neb předznamenávají lepší časy, tedy jaro.

V pondělí, v tom nejsračkovitějším hnusu a odporném sněhodešti jsem pozorovala naše koňstvo, kterak se spokojeně krmí, a vzpomněla jsem si na jednu věc, kterou jsem nedávno četla v jedné internetové diskuzi.
Jakási paní prý jednou vzpomínala, jak byla přehnaně starostlivá, když měla pouze jednoho koníka. Jak jej pozorovala ve výběhu a ptala se ho: "Necyhbí ti něco, koníčku, dýchá se ti dobře?" A jak teď, když má koníků asi deset, stojí ve výběhu, kouká na ně a říká jim: "Dobře se vám dejchá, co, hajzlové?"
Rozesmálo mě to, a trochu jsem se v tom i viděla, protože je pravda, že co je tady koní víc, hrotím to o dost méně. I do těch hajzlů jim vynadám, pokud si to zaslouží.

A stejně mě stále dokáže hrozně moc potěšit, když vidím, že jsou spokojení :)


Když už jsem nakousla to počasí a jaro, ono už to s tím taky nějaké bude. Dneska je na čtvrtý březen opravdu krásně!




Napínavý nákup ve svatém obchodě

1. března 2015 v 15:52 Výletník
Těšila jsem se na to celý týden. Po večerech jsem vybírala kousky papundeklového nábytku a strašně jsem se těšila, až pro to pojedeme a pak to budeme dávat dohromady, skládat to jako když dětišky sklídají Lego, a jak to bude všechno vonět a bude to nové a krásné. Později jsem z toho začala mít trochu obavy, protože mám mnohokrát odzkoušené, že když se na něco člověk moc těší, něco se obvykle zkazí. Což se v tomhle případě naštěstí nestalo, i když už to v jednu chvíli vypadalo dost bledě. Nicméně zvládli jsme to ve zdraví a v pohodě a nakonec jsem si to i užila.

Oblíbenci: