Září 2014

Colour book challenge: 1. den

30. září 2014 v 9:25 Čelindže
Tak jsem taky pdolehla této výzvě, která se na mě v poslední době valila ze všech stran. Proč ne, však je to nápad velmi hezký.

Pro první den mám za úkol říci pár věcí o mých nížkách v barvě černá/šedá.



Posedlý výlev choré mysli

28. září 2014 v 20:09 Kňučení
Aneb mám chuť zase jednou vyžvanit několik věcí nevalného významu, které se mi v posledních dnech přihodily.

V posledním článku tohoto typu jsem si stěžovala, byla jsem rozmrzelá, rozrušená a ve špatné náladě. To se velmi záhy obrátilo zase k lepšímu (a to vypsání se na to mělo myslím zásadní vliv), a dneska si troufám tvrdit, že se mám velmi dobře. Tedy, velmi dobře se mám pořád, jen hlava si to občas nemyslí. Dnes je tedy šťastný den!
Dokoce mi ani nevadí, že je neděle. Před odpolední směnou je to vždycky lepší, protože odpolední je taková volnější, a tentokrát je to o to lepší, že po tomhle týdnu bude následovat týden krásného volna. Sice nebudu dělat nic extra hustýho, ale bude klid, což je ještě lepší, řekla bych.

Nejdřív se ovšem trochu vrátíme v čase, podíváme se ven i dovnitř a trošku si zafangirlíme, i když ten výraz nemám ráda. Jen tu skutečnost neumím nějak elegantně popsat jinak.



Mých 10 knih

27. září 2014 v 8:39 O něčem konkrétním
Kdo se pohybuje na fejsbůku, nejspíš tuhle novou vlnu už zaznamenal a možná se jí sám zúčastnil. Na to, jaké kraviny tam obvykle kolují, je tohle velmi hezký řetězák, v němž máte za úkol vybrat deset knížek, které nějakým způsobem ovlivnily váš život, silně na vás zapůsobily nebo vás jinak zaujaly víc než ostatní. A jelikož se mi to opravdu líbí, rozhodla jsem se vystavit to i na blogu a trošičku se u toho rozpovídat. Pořadí je zcela náhodné a nemá žádný vliv na významnost jednotlivých titulů.

1. J.K. Rowlingová - Harry Potter

Když mi bylo devět let, dostala se mi do rukou knížka nesoucí název Harry Potter a vězeň z Azkabanu (díky, mami). Knížku jsem zhltla velmi rychle, zjistila jsem, že mudlové jsou trapní a nudní a že se raději stanu čarodějkou. Nasměrovala mě k žánru fantasy, od něhož jsem postupem času trochu uhnula ke sci-fi, a ten moment zcela nekompromisně vybral cestu, po níž se budu ubírat.

2. J. Green - Hvězdy nám nepřály

Někteří říkají, že je to jen další ubohý cajdák, který se jen snaží za každou cenu dojmout. Nepopírám, že není; nicméně dělá to tak chytrým, milým a zábavným způsobem, že to té knížce mileráda odpustím. Co víc, budu se k ní ráda vracet a navždy bude mít v mém bláznivém srdci své místo.

3. S. Collinsová - Hunger Games

Má první dystopie, žánr, který mě díky tomu začal velmi bavit. A jedno velmi zvláštní a příjemné léto, jehož nedílnou součástí ty knihy byly a které mi tu dobu budou vždycky připomínat, i když už je třeba teď tolik nežeru. Za tohle si zasluhují mou doživotní úctu.

4. Ch. Dickens - Oliver Twist

Tento titul byl součástí mé povinné četby k maturitě. Jak se mi do toho starého nesmyslu nechtělo, tak jsem se do něj postupem času hluboce zamilovala. Neumím ani říct, proč vlastně. Jisté však je, že jsem se od něj nemohla odtrhnout, přečetla jsem jej dvakrát za sebou, pak se mi tu knížku nechtělo vracet do knihovny, načež mi jí má hodná máti koupila, a i potom jsem se k ní několikrát ráda vrátila. Hrozně se mi líbí, jak je to napsané. Tím to možná bude.

5. A. de Saint-Exupéry - Malý princ

Další povinná četba. Do té doby jsem netušila, jaký úžasný poklad se mi dlouhá léta válel v knihovně. Teď tu tenoučkou knížku, která je plná krásných myšlenek a životních pravd, strašně zbožňuju. Jediná knížka, kterou mám za den přečtenou a na konci mi vždycky ukápne slza.

6. S. Richardsová - Kůň, který si mě vybral

To se mi asi poprvé a naposledy povedlo něco vyhrát. A ještě jsem byla nevděčná a knížce jsem moc nedůvěřovala, leč nemělo to dlouhého trvání. Vyklubal se z toho další poklad, krásný příběh se smutným a zároveň šťastným koncem, který bych přikázala přečíst každému, kdo chová nějaké zvíře. Jakékoli.

7. S. Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě

Jinak také Charlieho malá tajemství. Neznám nikoho, koho by Charlie nepoložil na zem v hysterickém pláči, nebo s ním minimálně silně nehnul. Obrovský, velmi silný příběh v malé nenápadné knížce, zajímavě napsaný.
Přísahám, že v ten moment jsme byli nekoneční...

8. J. DuPrauová - Město Ember

Ten příběh se tváří poměrně nevinně, ale když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně dost znepokojivé až děsivé. Město pod zemí, osvětlené reflektory, ve kterém začínají docházet zásoby a hlavně žárovky. Přestože je to psané poměrně lehce, bylo mi z té atmosféry při čtení často docela úzko

9. A. Seboldová - Pevné pouto

Vážně si přeju, aby to po smrti vypadalo tak, jak je to popsané v téhle knížce. A viděli jste ten úžasný film?

10. M. Zusak - Zlodějka knih

Říkám si, proč mám v tom seznamu skoro samé knížky, u nichž jsem brečela? Asi to mám nějak vnitřně zakořeněné, jinak nevím. To je jedno. Zlodějka knih je prostě úžasně úžasná, obdivuhodně zajímavě napsaná a vůbec. Tu si prostě musíte přečíst.

Morčí nadílka

25. září 2014 v 17:19 Dobytník
Nejsem si jistá, jestli jsem někdy zmiňovala, že se v našem domě mimo jiné nachází také morčata. Tedy, ona správně patří bratrovi, ale jelikož ten je lempl, jsou tak nějak všech.
Morčici Růženku máme už dva roky. Asi před měsícem a půl jsme jí pořídili kamarádku Slavěnku. No a v neděli přišel bratr s tím, že je Slavěnka hrozně tlustá a že jí nasadí dietu, protože to není normální. Hned jsem se do toho vložila, morčici prohlédla a po krátké poradě se strejdou gůglem jsem diagnostikovala, že je morčička březí. Jak se záhy ukázalo, má domněnka byla správná. V pondělí večer spatřila světlo světa dvě mikromorčátka, a jsou strašně úžasná. Morčata jsem sice měla doma léta jako malá, ale jen kluky, takže taková mláďátka vidím naživo poprvé.



Jsou to sice docela mizerné fotky z mobilu, ale stačí. Na druhém obrázku jsou prckové s oběma maminkami, ta biologická je to tříbarevné morče vpravo.
A přestože se zprvu prohlašovalo, jak si je nenecháme, jsem si téměř jistá, že u nás už zůstanou :D


Řekněme, že to byl šťastný odhad

23. září 2014 v 19:48 Kňučení
Tak nám začíná podzim, tedy podle kalendáře. Pro mě pocitově začal už docela dávno. A za chvilku tu máme Vánoce.
Nacházím se v podivném rozpoložení. V hlavě mám zmatek. Guláš, takzvaně, lehoučce sonický. Nějak nevím, co se sebou, co si s tím vším počít. Chtělo by se mi nahlas křičet, jenže to příliš neumím, a tak zkusím křičet písmenky. Depresivní to nebude; jen zmatené a patrně dlouhé. Případný čtenáři (či stalkere), hodně štěstí.


Pravidlo 408: čas není tvůj pán

18. září 2014 v 12:27 Kňučení

To pravidlo jsem se naučila v neděli. Jen to číslo bylo možá nepatrně jinak, ale to není podstatné, protože jinak je to celkem pravda. Neděle byla vůbec zajímavý den, o tom si ještě povíme.
Dneska je čtvrtek, jestli se nepletu. Ještě málo. už docela dobrý a každopádně příliš, přesto fajn. Každý den teď vstávám do mlhy, která se drží celé dopoledne a má takový zákeřný zvyk zmizet ve chvíli, kdy jdu do práce. Světe, div se, nijak mi to nevadí. Vlastně se mi to líbí a venku se těším, až si doma dám horké kafe a budu dělat něco příjemného. Což dělám. Obvykle je to čtení, do kterého jsem se teď pustila s ohromnou vervou. Nicméně dneska se chci k tomu všemu trochu rozsáhleji slovně vyjádřit.


Killer Queen

15. září 2014 v 8:43 Na poslouchání
V děštivých podzimních dnech nejraději poslouchám staré pecky v symfonické úpravě.
A tady sice chybí Freddieho božský hlas, ale i tak tu písničku prostě žeru :3


Obyčejné drobečky

11. září 2014 v 19:49 Kňučení
Čtvrtky mám ráda. Na čtvrtek jsem si totiž určila takový líný den, tedy, líný v mém podání. Zahrnuje větší úklid pokojového zvěřince a nutné koňské minimum. Je to prospěšné všem, jak jsem zjistila. Víc než jindy se věnuju těm pokojovým zvířátkům a jinak odpočívám, piju čajíky a tak. Konice jsou rády, že je nikdo neotravuje, a já se na ně zítra budu víc těšit. A vůbec, tenhle týden si to zasloužím. Vstávat každý den ve tři ráno není sranda, vážně ne.
Jinak si ale nemám nač stěžovat. Jsem nadšená z fiktivních věcí, které mi pomáhají přežít nepříjemnou všední realitu (řekla bych, že to he tak nějak jejich účelem, ale je důležité znát míru a nepřehánět to) a zachovat si duševní zdraví. Svědomitě řeším, co je potřeba, jak už to mám ve zvyku, ale jinak jsem v klidu a pohodě. Díky za to!
K tomu se mi zachtělo opět zaznamenat svůj mozkový výplach. Tak, co jsem od té neděle prováděla?



Koně moje, hyjé! aneb jak se žije s oři

9. září 2014 v 9:22 Dobytník
Všechno to započala jedna hloupá, dětinská myšlenka.
Nastoupila jsem na druhý stupeň základní školy, chovala jsem andulky a morčata a přečetla jsem všechny knížky o všemožných zvířatech, které obsahovala místní městská knihovna. Vyhýbala jsem se jen knížkám o těch velikých, vznešených lichokopytnících, na nichž jsem se ráda vozila na poutích, ale jinak mě příliš nezajímali.
Na podzim mého jedenáctého roku jsem si připadala strašně velká a napadlo mě, že takhle "velká" lidská děvčata mívají ráda koně, a že bych tedy neměla vyčnívat a začít se o ta zvířata zajímat také. Tehdy jsem neměla tušení, jak zásadním způsobem jsem tou naivní dětskou myšlenkou změnila život sobě i několika lidem kolem mě.

Sobota ve městě a akční lžíce

7. září 2014 v 12:39 Kňučení
Kdykoli zavítáme do Plzně, říkám si, že jsme možná měli s tím bydlením ještě počkat a pak se přestěhovat tam. To město se mi moc líbí a tak nějak mě to tam táhne. Také je tam menší koncentrece pudinkových mozků, než tady v chodském království. Vážně, tady se nemůže stát, aby vám někdo s úsměvem poradil nebo aby si lidi absolutně nevšímali dvou holekm které se vedou za ruce. Tady by na vás jen blbě čuměli a hned za čerstva vás pomluvili, co jste za exoty. Neříkám, že tam nejsou blbci (stačí se podívat na všechny ty šopující slípky, že), ale s lidmi tam mám daleko menší problém než tady.
Jenže s bydlením teď už nelze nic udělat. A stejně by mi tam nejspíš brzy začal chybět venkov, to, že přeběhnu silnici a jsem v lese a jiné drobnosti. No, nebudu to řešit a uvidím, co nám život ještě přinese.
Rozhodně nevynechám žádnou příležitost pro návštěvu toho města. Ta vvčerejší byla velmi příjemná a milá.

Oblíbenci: