Srpen 2014

Víceméně o něčem a ničem

29. srpna 2014 v 15:18 Kňučení
Duševní zdraví jsem si v tomto týdnu zachovala víceméně jen díky Doktorovi, protože nadšení z nové řady mi pomohlo zachovat si nadhled a odolnost proti tuposti pudinkových mozků. A že se ti mudlové opravdu činili, jen co je pravda. Ono je sice lepší, že se mnou nemluví, protože mi stačí poslouchat ty jejich dementní diskuze během pauzy, ale to ještě otevřenější nepřátelství také není nic příjemného. Ale co už. Jsou to trapní a totálně vymletí mudlové s nudným mudlovským životem, kteří mi jsou u mých kouzelnicky vesmírných zadních vrátek.


Hudební chuťovka pro deštivý večer

26. srpna 2014 v 19:22 Na poslouchání
Nacházím se v takovém zasněném rozpoložení a vzpomínám. Může za to to podzimní počasí, tak nějak myslím na to, co bylo loni, protože minulý podzim byl celkově krásný. K tomu je nezbytný i patřičný hudební doprovod, a loni na podzim jsem často poslouchala hudbu z opery Carmen. Challenge pro letošní dlouhé zimní večery je následující: shlédnout tu operu celou, abych pořádně věděla, co se tam děje. Tak či tak, ta hudba je strašně krásná, a árie Habanera obzvlášť. Momentálně jsem unešená z téhle verze:

Jak si tak nějakou operu čas od času poslechnu, vypozorovala jsem, že ty pěvkyně jsou obecně krásné ženské, žádné kostry :3 Stejně je fascinující, že může být člověk schopný takového zpěvu.
Doporučuju zalézt někam do tepla, dát si čaj a na chvíli se také zasnít. Deštivý večer je pro to velmi vhodná doba.

Několik postřehů, zpráv a důležitých událostí

24. srpna 2014 v 14:06 Kňučení
Zase jednou mě přepadlo něco jako tvůrčí krize. Spíš se mi ale nějak psát prostě nechtělo, i když sem tam mi prolétla hlavou myšlenka, že mám mizerný blog a asi bych se na to měla stejně vykašlat. Jenže už vím, že takové nápady jsou blbost, že ten blog mám, protože mě to baví, a že tu není skoro nic jiného než moje výlevy, no, a co jako? Pokud to někomu vadí, tak to číst nebude, a hotovo. Beztak to dělám hlavně pro sebe, a dala jsem si předsevzetí, že co se volnočasových aktivit týká, nebudu se do ničeho nutit.
Když už jsem to nakousla, nejsem si úplně jistá tím, jak to teď s mojí blogovou aktivitou bude. Už nám povolili stavbu domu, takže se teď řeší spousta věcí a konečeně se začne něco dít. Budu tedy mít na práci (a v hlavě) spoustu jiných věcí. Jak to bude, až bude hotovo, se zatím příliš neodvažuju pomyslet. Jedno vím jistě: z blogu nezmizím, na to se mi tu příliš líbí. A jestliže se mi tu líbí, je jedno, jestli něco napíšu ob den nebo jednou za měsíc.
Tak či tak, během týdne se pár věcí hodných zmínky nashromáždilo. Pojďme tedy opět nahlédnout do mé choré mysli a lehce pošahaného života.


The TMI Tag

20. srpna 2014 v 11:38 Čelindže
Byla jsem nominována do další výzvy!
A jsem za to vážně ráda, protože jinak by mi to tu asi trošičku nahnilo, jelikož za a) nemám ani o čem psát a za b) se mi ani moc nechce. Nicméně napráskat na sebe pár interních špílců se mi moc chce. Tak si udělejte pohodlí, jdeme na to.


Tak mě napadá, co vlastně znamená to TMI?


Vítejte doma!

17. srpna 2014 v 13:22 Kňučení
Pokud ještě někdy budu mluvit o tom, že se bude konat nějaká motoristická akce a že tam pojedu taky, připomeňte mi prosím, že jsem se včera v brzkých ranních hodinách zapřisáhla, že už mě na něco takového nikdo nedostane, a v průběhu dne jsem se v tom přesvědčení jen utvrzovala. Přitom to po přájezdu vypadalo docela fajn, a ani mě tolik nemrzelo, že koukám na asi pětatřicet kilometrů vzdálený Ještěd a nemůžu tam. To přišlo až v neděli, ale stejně se mi ani nechtělo přesvědčovat prvního důstojníka, abychom se tam jeli podívat, protože by to byla příliš hurá akce, a to já hrozně nerada. Hlavně bylo opravdu nestydatě hnusně, takže by to stejně nestálo za nic. Ale příště, můj milý, příště tam konečně pojedeme, protože si to zasloužím!


Za oknem je déšť

13. srpna 2014 v 19:24 Kňučení
Připadá mi, že podzim už je tu, přesně tak, jak nám vždycky vykládali. Že po pouti už není léto, a vzhledem k tomu, jak se po víkendu prudce ochladilo, to opravdu tak vypadá. A já bych pořád jen spala. Možná je to ještě pozůstatek mé víkendové choroby, kdy jsem polovinu neděle ležela, v pondělí jsem sotva došla do práce a umírala jsem hrůzou, abych zase nemusela do nemocnice. Naštěstí to pak přešlo, ale utahaná jsem řádně, takže myslím, že v devět už nebudu vědět o světě.
Nicméně stalo se a bude se dít pár věcí, o něž se chci podělit, tak do toho.

Jeden rok s blogem a máme se fajn

10. srpna 2014 v 12:49 Kňučení
Nadpis článku uvádí jednu lehce zavádějící informaci - ale špatně se nemám. Divná nálada mě přešla a víkend si užívám sladkým odpočíváním. Ovšem přesně rok od chvíle, kdy tento mrňavý blog, který má nějaký větší význam jenom pro mě, to bude až zítra. Ale ne detaily si příliš nepotrpím a tohle už celkem detail je. Měla jsem původně v plánu napsat nějaýký bilancující článek, jenže pak jsem zjistila, že to vlastně nemá cenu. Za ty prapočátku se trochu stydím, jinak mi to ale funguje víceméně dobře a k mé skromné spokojenosti. Nic víc není potřeba.
A jelikož se mé nálady a stavy střídají velmi rychle a nečekaně, najednou jsem spokojená tak nějak celkově. Naštěstí.



Zombie apokalypsa je tu!

9. srpna 2014 v 10:05 Čelindže
Byla jsem ráda, když mě milá Kelly pověřila úkolem pokračovat v tomhle řetězáku. Přestože příliš nechápu šílenství kolem zombíků a nechce se mi věřit, že někdo věří, že taková apokalypsa skutečně přijde, tohle mi připadalo jako dobrá zábava.
Zjistila jsem při tom, že má knihovna obsahuje více nepřečtených nebo rozečtených knížek, než těch přečtených, takže vybrat těch pět mi dalo trochu zabrat, nicméně podařilo se.


Ze souborného vydání Hunger Games jsem vybrala poslední díl (ty české překlady jsou silně iritující). A za to jak vypadá ten Fénixův řád, se nemálo stydím a je mi ho líto. Nepůjčujte svoje knížky, nikdy a nikomu.
Tak se pojďme podívat, jaké šance na přežití bych se svým týmem hrdinů z knížek bych při zombie apokalypse měla.


Příběh o pečení koláčů a slabých nervech

7. srpna 2014 v 12:24 Kňučení
Tenhle týden je takový zvláštní, ale ne špatným způsobem. Je takový akční a plný očekávání něčeho slavnostního a velkého, které mám zažité z dětství. O víkendu probíhají Chodské slavnosti, a i když se jich přímo účastnit nebudu (nejspíš ani nepojedu s rodiči v neděli projít trhy, protož bych jen kupovala nesmysly), stejně se šílenství kolem té veliké události nevyhnu. Nevadí mi to, už t prostě patří k létu a mě se ta atmosféra kolem líbí. Například se tu ukáže pár lidí, které docela ráda uvidím. A dnes se koná největší událost: pečeme koláče.


Awesome mix vol.1

3. srpna 2014 v 16:43 Kňučení
Odkud bych jen mohla začít.
No, zbytek pracovního týdne proběhl v klidu v podobném uspořádání jako první dva dny, a utekl velmi rychle. Na jednu stranu je to fajn, jelikož se člověk na víkend obvykle těší, na druhou stranu je ale docela děsivé, že už přišel srpen, když mám pocit že červenec sotva začal. Kromě toho mi při tom, jak rychle všechno letí, připadá, že se nic neděje, nestalo a že jsem nic nestihla. Nicméně nad tím se stačí jen trochu zamyslet a zjistím, že jsem nic neprošvihla. A děje se toho víc než dost.

Oblíbenci: