Červen 2014

Odboč vlevo

27. června 2014 v 11:57 Kňučení
Je pátek, začínají prázdniny a mě chytla divná psavá nálada. Uvidíme, co z toho nakonec bude.
Občas si říkám, že bych měla napsat něco, co bude mít nějakou informační hodnotu, třeba o tom dobytníku, který si pěstuju, ale pak se mi nějak přestane chtít a napíšu další plky z mé existence. No co, vždyť jsem si právě proto ten blog zakládala. Někdy něco pořádného napíšu, jednou. Až na to bude vhodná doba.
Pokud jde o prázdniny, na chvilku jsem zatoužila po těch dvou měsících nicnedělání. Teď bych si toho totiž vážila daleko víc. Jenže pak jsem si vzpomněla, jak těžce jsem nesla návraty do všedního kolotoče a řekla jsem si, že to za to vlastně asi ani nestálo. Týden dovolené v červenci bude stačit.
A pokud jde o nadpis, ten jako obvykle nemá s článkem nic společného. Jen jsem to nauvěřitelně zajímavé dílko toho názvu včera viděla byla jsem z toho celá vedle. Musím nějaké své zvíře pojmenovat Donna.


Kňuččí přežívání

24. června 2014 v 11:42 Kňučení
V sobotu začínalo astronomické léto. Přestože letní slunovrat mi obvykle připadá fascinující a chci si ten nejdelší den v roce pořádně užít, letos to šlo tak nějak mimo mě. Zejména proto, že počasí bylo spíš jako na podzim a měla jsem nějak divnou náladu. Ono celý víkend to se mnou zase jednou za moc nestálo, ale takové stavy už naštěstí pominuly a já jsem v rámci možností veselá a spokojená. Což by sakra měla být pořád, protože mi absolutně nic neschází a ke smutku nemám žádný důvod.


Dvaadvacet

20. června 2014 v 19:43 Kňučení
To je právě ten strašidelný věk, kterého dnes dosahuji (jak už jistě všichni víte:D).
Najednou nějak ani nevím, co k tomu říct, ale to se dalo očekávat. Obvykle o narozeninách hodně přemýšlím dlouho dopředu, a když ten den přijde, je mi to vlastně jedno. A bilancování ráda nemám, takže nic takového tu rozebírat nebudu.
Jen jsem vzpomínala, jak jsem byla před jedenácti lety strašlivě zklamaná, protože jsem nedostala dopis z Bradavic. Skutečně jsem tomu totiž věřila :D



Největší radost mám dneska z toho, že je pátek. Tenhle týden byl taková velká houpačka, díky čemuž mi minulý víkend připadá velmi vzdálený, i když to je možná dobře. Nicméně o tom se mi psát nechce. Chci jen ukázat své narozeninové dary :)

Chinchillin'

16. června 2014 v 19:45 Kňučení
Mám teď nějaký bordel ve dnech a týdnech. Ale řekla bych, že je dnes pondělí, červen a poslední článek jsem spatlala minulou středu. Jsem si ale úplně jistá tím, že tento pátek mám narozeniny, jak egomaniakálně připomínám, kde se dá. Proč by ne, vždyť je to strašně slavný den, kdy spatřila světlo světa taková mimořádná osoba, jako jsem já!
Kromě toho to vypadá, že letos by to mohly být asi poprvé v životě epické narozeniny.



Zmrzlina a seno

11. června 2014 v 10:24 Kňučení
V posledních týdnech mě nějak nebaví internet. Tedy, ne že by mě vyloženě nebavil, ale trávím tam o dost méně času, než tomu bylo dřív. A cítím se díky tomu tak nějak živější, až se tomu sama divím. Pan Brumbál měl pravdu, když řekl, že nestačí jen prodlévat ve snách a zapomenout žít. Vzpomínám na to pobláznění ze samého začátku jara, kdy jsem byla frustrovaná realitou, pořád smutná a protivná, protože jsem do těch fiktivních věcí zabředla moc. Ta doba už je naštěstí pryč, já jsem zase o něco chytřejší a hlavně, léto udeřilo v plné síle a mě to (zatím) těší.
A i když mě nebaví internet, chci dát světu vědět, co se se mnou jinak děje, co jsem vymyslela a co mám v plánu. I když pořádně nevím, co se kdy stalo a kde vlastně začít.

Let's do the Time Warp again!

5. června 2014 v 17:57 Kňučení
Nadpis nijak nesouvisí s obsahem článku. Na Rocky Horror Pisture Show se chystám mrknout o víkendu :)

Z června nám uběhlo už téměř pět dní a já se mám fajn. Občas se směju, občas mám záchvat paniky, z čehož plyne nějaká slzička (protože takhle se vyrovnávám se strachy a stresy všeho druhu), ale není to nic hrozného, protože je mi prostě fajn. Příjemně, letně a uvolněně.
Raději si teď vezmu knížku a jdu si sednout ven, než abych koukala na internet. Musím přiznat, že je to takové osvobzující a líbí se mi to, ale asi na tom má podíl i to, že je to dobrovolné, a ne "Nelze se připojit k internetu".
Jo, ty hrozné kytky z pozadí zmizí, jakmile se mi bude chtít a najdu něco hezčího!


Polovina za námi

1. června 2014 v 18:46 Kňučení
A ještě jedna před námi.
Je to k nevíře, ale je tomu již šest měsíců od chvíle, kdy jsme se probouzeli do prvního lednového rána nového roku. Pořád mi připadá, že sotva začal, že se zatím přece nic nestalo. Jenže ono už se toho stalo celkem dost. A dobré je, že je tu pořád ta druhá polovina, v níž se toho může udát ještě velké množství.
Žádné bilancování nebude; nemá to cenu. Vlastně jsem na jednu stranu ráda, že už jsme tam, kde jsme. Červen byl vždycky mým oblíbeným měsícem. Za dob školní docházky už voněl prázdninami a to sladké uvolění a předzvěst něčeho lepšího a krásného v něm přetrvává stále. Kromě toho mám v červnu narozeniny. Za devatenáct dní, abych byla konkrténí. Upřímně řečeno pro mě byly narozeniny většinu zklamání, jelikož obvykle naivně očekávám úžasné dary, které se nikdy nekonaly a ani nebudou. A nakonec je mi to stejně jedno.
Oblíbenci: