Květen 2014

Jelene, jelene, oči máš zelené

29. května 2014 v 11:23 Kňučení
Zřejmě nám dlouho nepršelo, soudě podle toho, jak už druhý den padají z nebe nekonečné provazy vody a evidentně nemíní přestat. Ráno jsem měla obrovskou chuť zůstat zachumlaná v posteli, v teple, něco si pustit a celý den nevylézat. Ovšem v zájmu zdraví mých koní a ostatního zvířectva jsem se takzvaně hecla a dokonce jsem strávila asi hodinu a půl venku. Hodina a půl je takové nezbytné ošulení, ale každopádně lepší než nic.
Poslouchám Alphaville a když už mám odbytý pobyt venku, zase bych se nejraději schoulila pod deku a nikam už nechodila, leč je nutné jít ještě dřít. To zvládnu. Umím být velmi statečná, když chci a jsou pro to příznivé podmínky.


Doctor Who Parody

26. května 2014 v 8:42 Na koukání
Možná je to trochu blbost, ale stejně na to nemůžu přestat koukat. Každopádně musíte uznat, že je to výborná práce, zejména pak ten "Tennantův" hlas :D


Let's do the Time warp again!

Jednou v noci o půlnoci přišlo na mě strašidlo

24. května 2014 v 18:55 Kňučení
...mělo gatě na špagátě a v prdeli kormidlo.

To jsem si jen tak vzpomněla na nesmysl jménem Harry Potter a tajemství zvětšovacích slipů a s obsahem článku ten kec nijak nesouvisí. Pokud se ovšem chcete zasmát, zkuste si to najít na Youtube.
Die spuer Sonne dneska už moc nesvítí, občas sprchne, sem tam kolem proběhne Thor, ale i tak je fajn. Nejlepší ze všeho ale je prodloužený víkend, který jsme si sami vytvořili.
Zase je teď takové veselejší, živější období (dokonce o tolik veselejší, že vydržímě koukat na filmy), které sice po nějaké době zase odezní, ale i tak jsem za to velmi vděčná. Na fejsbůku vídám příspěvky svých bývalých spolužáků o tom, jak se připravují na státnice, a jsem zase jednou hrozně ráda, že jsem na vysokou nešla a můžu si teď v klidu užívat to krásné jaro.


Malé všední radosti a jedna větší nevšední

21. května 2014 v 19:31 Kňučení
Globální oteplování a změny klimatu zřejmě nebudou takový blud, jak si ráda nalhávám. Protože aby bylo takové jaro-nejaro, jeden den lilo a za dva dny se teploty šplhaly k tropické třicítce, to dřív nebývalo. Zatím mi to ale nevadí. Jsem ráda, že můžu vytáhnout letní oblečení, dávat si na náměstí jahodovo-banánovou točenou zmrzlinu a konečně moci nosit sluneční brýle.
Na druhou stranu byly chladné dny dobré v tom, že nelezly mouchy a podobná hnusná havěť, které jsem teď musela vyhlásit nelítostnou a předem prohranou bitvu, jako každý rok. A tak pobíhám kolem koní s lahví předraženého repelentu, který stejně nemá žádný extra efekt, hledám ve výběhu ztracené třásně proti mouchám a vlastně se raduju, protože jsem se na léto těšila dlouhou, předlouhou dobu.
Die super Sonnenwoche!

Leto je za rohom, ospalý deň

18. května 2014 v 14:43 Kňučení
Jeden z aktuálních kissrádiových hitů velmi hezky vystihuje moji víkendovou náladu. Je to kupodivu příjemná, poslouchatelná písnička, narozdíl od toho, co tam běžně vyhrávají. Přesto to poslouchám, protože se to do té pakárny prostě hodí.
Na jednu stranu je fajn povalovat se v teple doma, mít zapálené voňavé svíčky, koukat na epické věci a číst. Na straně druhé je takové počasí ale tak trochu o ničem, je mi zima, mokro, nic se venku nedá pořádně dělat. Jestli ovšem nekecají předpovědi, mělo by v nadcházejícím týdnu přijít opravdové léto s teplotami kolem pětadvaceti stupňů, což už je zase trochu moc. Navíc to bude hrozný šok, ale i tak se těším. Vytáhnu kraťásky a baleríny, možná i tu svojí sukni a šaty, konečně. Ještě na to pro mě nebylo dost teplo.

Poník v řepce a rybí nehoda

14. května 2014 v 12:16 Kňučení
Inu, řekla bych, že jsem se poněkud probrala. V poslední době jsem se potýkala s jakousi letargií, nechutnou leností, různými kiksy a z toho plynoucí posmutnělou náladou plus pocitem, že na mě všichni kašlou a že se jim vlastně nedivím. Ožila jsem díky nápadu pořídit si činčily, znovuvzkříšením Star Trek: The next generation a pondělnímu usínání u Journey to the centre of the Tardis. Tak málo nakonec stačilo. Možná jsem trochu mimoň a možná pořád jen otravuju a melu o těch svých nesmyslech, ale je mi to naprosto a dokonale jedno.
Mám ten svůj blog opravdu ráda, i když jeho obsah není nijak valný.



Co mě napadne

11. května 2014 v 12:35 Kňučení
V zimě jsem se trochu obávala, jak to bude s blogískem, až bude teplo a dlouho vidět. Že tak asi nebudu mít na psaní moc času a jestli mě to nebude štvát nebo tak. A ono je to úplně v pohodě. Zkrátka napíšu ty své plky jen dvakrát do týdne a stačí to. Mám pár nápadů na nějaké takové články "o něčem", ne jen hlody a nesmysly z mého nudného života, které stejně asi nikoho moc nebaví číst, ale teď se mi je psát nechce. No co, ony mi neutečou. Zatím tu mám další mišmaš, který vznikl zapsáním nějaké myšlenky každý den.

Náhodné nápady

7. května 2014 v 19:43 Kňučení
Líbí se mi, když orší a je poměrně teplo jako dnes. Venku to voní jako v létě a mě to těší. Stejně tak je fascinující, jak se tím deštěm všechno rozjasní a zazelená. Nikdy se takovým věcem nepřestanu divit.
Nemám absolutní šajn, co bych mohla napsat takhle na úvod. Snad jen to, že jsem navzdory únavě dala každý den dohromady několik poznámek a vznikl z toho následující článek o mém všedním životě, jako jsou ostatně všechny moje články.

You can´t take the sky from me

4. května 2014 v 13:44 Kňučení
Všechno je zelené, rozkvetlé, na stromech listí. A mě to pořád připadá hrozně zázračné a nové, ale je už květen. Má to tak správně být. Jenže než si na tento stav věí nějak zvyknu, zase už bude skoro podzim a všechno to začne pomalu mizet. A zase znovu dokola, jako každý rok. Takhle běží život. Běží, utíká a mizí a je strašidelné o tom takhle přemýšlet.
Bylo by fajn si to jaro jenom hezky užívat. Ale na mě je pořád, sakra, zima!


Ňů ňu ňů

2. května 2014 v 11:28 Kňučení
Nemějte strach, žiju. Jen jsem si procházela takovou nějakou tvůrčí krizí a nebyl pořádně ani čas, ani nálada něco psát.
Bylo mi to trochu podežřelé, jak mi minulý týden všechno vycházelo a bylo to takové pohodové a hezké. Ono totiž moc štěstí najednou se většinou moc rádo zvrhne do něčeho značně méně hezkého. A tak se tenhle týden potýkám se sérií osobních a pracovních kiksů, které mě dost otravují.
Ve skutenosti by to vlastně nebyla až taková hrůza. Tak pětasedmdesát procent těch problémů existuje jen v mé hlavě, ale jsou tam a jak řekl pan Brumbál, pokud se to děje v mé hlavě, neznamená to, že to není skutečné,
Nicméně fňukat nechci a nebudu. Zachtělo se mi sdělit světu, co se kolem mě a se mnou dělo v posledních dnech, ale jen ty hezké věci.

Oblíbenci: