Duben 2014

Geronimo´s Cadillac

27. dubna 2014 v 14:10 Kňučení
Mám pocit, že jsem dnes chtěla psát o něčem zajímavém a kchůl, ale nemůžu si vzpomenout, co to kruci mělo být. Zřejmě to tedy tak důležité a zajímavé nebylo, jinak bych si to pamatovala. Možná si na to během psaní o obvyklých neobyčejně obyčejných věcech vzpomenu. I tyhle věci jsou jistým způsobem důležité, alespoň tedy pro mě.



Krátké zprávy

25. dubna 2014 v 18:00 Kňučení
Jak jste si jistě všimli (tedy vy, kdož jste sem nezabloudili poprvé), zase jsem trochu tunila. Ta fialová už mě poněkud nudila a vůbec, občas se mi tunit prostě hrozně chce. Ještě nejsem úplně spokojená, takže můžete očekávat další změny. A když sjedete až na úplné dno té mé internetové bažiny, zjistíte, že se tam nachází obnovený a aktualizovaný seznam oblíbených stránek, kde ráda stalkuju, čtu, inspiruju se a snažím se přátelit. To jen tak pro informaci.

Včera jsem učinila jednu velmi hrdinskou věc. Jak jsem zmínila v posledním článku, v úterý jsem byla ve zverimexu a shledala jsem, že tam mají poslední chudinku neofému, opuštěnou a smutnou. Chtěla jsem si jí odnést hned, ale řekla jsem si, že si to ještě rozmyslím, že těch šest stovek je celkem dost. Jakékoli rozmýšlení ovšem bylo samozřejmě zbytečné, a tak mám od včerejška dalšího opeřeného tvorečka (dohromady jsem na deseti kusech). Sice je těch šest stovek dost přemrštěná cena a já se teď můžu chodit pást, ale čert to vem. Mám hrozně dobrý pocit z toho, že jsem to zvířátko vysvobodila z toho osamělého tmavého vězení.


Zatím mám jen takovou mizernou fotku, nechci ho moc plašit. Je ještě hodně mladý, teprve přepeřuje do dospělých šatů, ale podle těch zářivých křídel je to s největší pravděpodobností kluk. Zase nevím, jak bych mu měla říkat :D

Jsem moc ráda, že už je víkend. Sice byl kratší týden a zase to rychle uteče, ale stejně, víkendy jsou fajn.

Nakonec hudební vsuvka. Navzdory mé nehynoucí lásce k osmdesátkovým peckám a klasickému rocku se mi občas líbí i nějaká ta "nová" věc. Tahle možná hrozně mainstream, ale krásná věc mi silně připomíná to jaro před dvěma lety. Ještě jsem chodila do Bradavic (i když mi bylo už dvacet, ale mě se tam tolik líbilo, že jsem několikrát schválně propadla), objevila jsem Hunger Games a všechno bylo takové příjemné a pohodové.




Nelze se připojit k internetu

22. dubna 2014 v 17:49 Kňučení
Tahle větička mě pronásledovala od chvíle, kdy mi byl oživen notebook. I s tím otravným dinosaurem. Rozčilovalo mě to k nepříčetnosti (a že jsem obvykle velmi klidná osoba), protože jsem nemohla stahovat, poslouchat muziku, nahrávat někam fotky, nic. Sotva jsem zvládla napsat komentář nebo odpověď na Ask, a i to jsem většinou obsluhovala skrze telefon. Připadal jsem si tak odstrčená a opomíjená, a vůbec, ony to teď celkově byly takové divné dny. Velikonoce jsou svátky k ničemu.

Ovšem mám velice šikovného chlapce, který mi nejprve zachránil notebook a teď přišel i na to, v čem je chyba s internetem, a tak jsem už zase plně online. A doufám, že tím pro mě série počítačových katastrof na dlouhou, dlouhou dobu skončila.
SIce jsem si říkala, že mi to ani nechybí, ale měli byste vidět, s jakou radostí tady teď píšu tenhle výžblept, stíhám prohlížet tumblr. a k tomu všemu poslouchám své milované osmdesátky :D



Zmatené všední přemýšlení

18. dubna 2014 v 12:21 Kňučení
Tak jsem si hezky poplakala, koupila jsem si několik knížek (ale štve mě, že jsem tam jednu nechala), napsala jsem jeden nezajímavý článek, konice jsem nechala dva dny být a je mi daleko lépe. Skoro jako předtím. Sice si připadám trochu opuštěně, jsem paranoidní a za vším vidím nějaké spiknutí proti mé osobě, ale mám prvního důstojníka a imaginární přátele a dobrosružství.
Myslím na spoustu věcí, a tak to dnes bude velký sonický guláš, tentokrát můj.


Možná ty kvízy nekecaly

15. dubna 2014 v 20:02 Kňučení
V posledním plus mínus týdnu mě absolutně nic nebaví. Ale sakra lautr nic. Naposledy mě bavil Hříšný tanec. A jakž takž mě baví číst, protože z nových knížek mám zase radost. Ovšem jinak mě nebaví ani konice (nejraději bych se na ty mokré zablácené mrchy jen dívala z okna), hlavou mi nevíří obvyklé spousty více či méně naivních nápadů na příběhy, prostě nic. Nejraději bych jen ležela, poslouchala rádio osmdesátka a koukala do zdi. A to mě hodně štve.
Velkou vinu nese jistě i tohle hnusné, vskutku aprílové počasí, které se mi strašně nělíbí. Jak mě tak nic nebaví, dost se fixuju na svého milého. A říkám si, že nakonec možná jsem trochu jako Amélie Pondová.


Přísně epický sobotní výlet

13. dubna 2014 v 13:56 Kňučení
Nějak mě štve ten opravený notebook. Neposlouchá, jak má, vypadává na něm internet a vůbec je takový nepřátelský. Asi to bude jenom o zvyku, ale poněkud mě to obtěžuje. Nicméně to je teď jedno. Pokud tedy bude poslouchat.
Po divném unaveném týdnu a posmutnělém pátku konečně přišla sobota a spolu s ní výlet a planetárium, na které jsem se tak těšila. Doufala jsem, že přijdu na jiné myšlenky a uvidím něco pěkného. Účel splnil, mám z toho radost a taky fotky a dojmy, o něž je třeba se podělit.


Bejby nebude sedět v koutě

10. dubna 2014 v 19:35 Kňučení
Tak jsem byla čtyři dny bez notebooku.
A věřte nebo ne, nebylo to vůbec tak hrozné, jak se zdá. Samozřejmě že radost jsem z toho neměla, zvlášť když to vždycky chvilku vypadalo, že to nic nebude, a ono to ve skutečnosti bylo mnohem horší. Nakonec ale díky ménu šikovnému chlapci všechno dobře dopadlo a já můžu být zase plně online.
Přežila jsem díky mobilnímu internetu, skrze který šlo stalkovat a obsluhovat sociální sítě a taky Youtube, a díky knížkám. Konečně jsem měla dostatek času na čtení :D
Ale vezmeme to hezky od začátku.


Mám příliš mnoho věcí

5. dubna 2014 v 11:53 Kňučení
Nějak nám ten týden zase utekl. Čemu já se pořád divím, že. Ale bylo to fajn, i když jsem odpoledne byla vězněná v práci. Dopoledne jsem si užila se svými koňmi, s hrnečkem kafe u papouchů a internetu, pustila jsem se do čtení Hunger Games, protože je jaro, a tak vůbec mi bylo prostě hezky. Tedy až na to pitvání zaživa, ale to už je naštěstí pryč.
Jen doufám, že vyleze sluníčko a bude tak hezky, jak slibovali. Jsem z toho lezavě zamlženého dopoledne totiž poněkud rozmrzelá.

Jak jsem přemýšlela o důležitých věcech

2. dubna 2014 v 11:39 Kňučení
Je to jen můj pocit, nebo je všude tak nějak mrtvo? Ono je to asi jedno, protože ať je to, jak chce, mám z toho pocit že na mě všichni kašlou (i když nemá pořádně kdo) a že zřejmě všichni buď studují a já jsem tedy úplně blbá, nebo mají své kamarády a mě nepotřebují, protože jsem úplně blbá. To bude dobrý, ono to zas přejde. A díky bohu za Panadol Extra, který alespoň zmírňuje ten odporný pocit, jako by mě pitvali zaživa a měla jsem každou chvíli vyvrhnout vlastní vnitřnosti. No nic.
Sedím na sluníčku s kocourem Pamelkou, piju kafe a psala bych jako divá nejraději celý zbytek dne.
Oblíbenci: