Leden 2014

Yes, man!

30. ledna 2014 v 19:05 Kňučení
Znáte ten film, ve kterém týpek začne na všechna pozvání a podobné věci odpovídat "ano"? Jestli ne, doporučuju shlédnout, je to moc fajn oddychová komedie. A proč to teď vytahuju?
Dala jsem si totiž takové řekněme novoroční předsevzetí, ačkoli se mi tento fenomén celkem příčí. Zkrátka jsem si řekla, že nebudu hledat hloupé výmluvy, proč něco nemůžu udělat, ale místo toho se zvednu a prostě to udělám, a to co nejdřív. A že budu o maličo míň přemýšlet a rozmýšlet a o větší kousek víc žít. V rámci možností a únosných mezí, ne v tak extrémní formě, jak to bylo v tom filmu.


Na tohohle legračního strejdu se stejně moc těším :D


Několik kňučivě krásných obrázků (převážně dobytka)

26. ledna 2014 v 11:56 Momentky
Vzhledem k tomu, že v poslední době píšu samé hovadiny, rozhodla jsem se překonat svůj odpor k novému vkládání obrázků a ukázat světu zse několik fotek z poslední doby.
Než začneme, doporučuju shlédnout film Zlodějka knih. Tedy pokud vám nevadí, že budete brečet, protože bez toho se to zcela jistě neobejde. Ale je to strašně krásný příběh, který za to jistě stojí.
A pak mi trošku vadí, jak ten víkend zase utekl a trošku mě přepadá taková posmutnělost. Ale venku sněží jako blázen a mě se to kupodivu dost líbí, tak snad bude dobře.
Jo, a banánový džus je nejlepší pití!


Mlhavý výplach mozku

23. ledna 2014 v 11:34 Kňučení
Venku se zase ve velkmém množí mozkomorové, soudě podle toho, jak šílená mlha tam je. Myslím, že je celkem jasné, jaká z toho plyne nálada. Ale není to tak strašné, jak by mohlo být. Tedy, probudila jsem se s pocitem, že můj život nemá žádný smysl a že chci v té posteli zůstat navěky. Ovšem v tomhle je hrozně fajn vlastnit nějakého domácího mazlíčka. To si pak řeknete, že vstát musite, protože to zvířátko se o sebe samo nepostará, a jak už jednou vstanete, všechno se zdá hned lepší. Mě navíc vyhnala ven velká chuť projet se na té konici s krásnou srstí, na níž jsem od neděle bohužel neměla pořádně čas, a to mi i v tom hnusném počasí výrazně zvedlo náladu. A tohle asi trošičku taky:


Úchyl na scéně

21. ledna 2014 v 9:47 Na koukání
Tenhle pán by podle mého skromného názoru zasloužil rozsekat, polít kyselinou, spálit a vystřelit do vesmíru, aby se nemohl nijak vrátit. A stejně bych se bála, že se to jednoho dne stane. A stejně tak Master. Těžko říct, který z těchto dvou hnusáků mě irituje víc.
Nicméně tyhlety docela děsivé ilustrace mě opravdu dostaly:


Země volá Lowri

19. ledna 2014 v 13:18 Kňučení
Řekla bych, že procházím takovou nějakou tvůrčí krizí a moje blogová aktivita za moc nestojí. Nemám pořádně o čem psát, protože se mi neděje nic, co by stálo za zmínku nebo co bych tady chtěla zmiňovat. A stejně jsem otevřela nový článek, protože se mi hrozně psát chce, i když z toho stejně pravděpodobně vznikne nesmysl, u něhož si čtenáří budou klepat na čelo. Pokud to tedy vůbec někdo číst bude, že. No nic. Jsem už zkrátka taková, samá podivnost a paradox. Mě se to líbí. Hrozně tím totiž vybočuju z řady.
Venku je tak odporné počasí, že ta lezavá zima snad prolézá i okny dovnitř a jeden by z toho brečel. Ovšem já ne. Fakt se držím, což mě těší. Když si vzpomenu, jaká hromádka neštěstí jsem byla loni, je to dost propastný rozdíl.
Takže fňukací článek to nebude. Těžko říct, o čem vlastně bude.


Jen si připadám trochu takhle.


Přináším vám vzduch ze svých plic

15. ledna 2014 v 19:00 Kňučení
On totiž dnešní kňučící text bude zřejmě mít zhruba takový obsah, jak naznačuje nadpis. Ale to bych asi neměla říkat, nebo se to nebude nikomu chtít číst. Zkusím to tedy jinak.
V té zatracené práci poslouchám celé dny stěžování hysterických matek (a nikdy nechci děti), čemuž sice odolávám lépe než loni (to já totiž dělám, že pořád vzpomínám, co se dělo v daném období v předchozích letech), ale stejně z toho mívám zhruba takový pocit:



Nákupní centra jsou pro dyliny

12. ledna 2014 v 13:57 Kňučení
Řekla jsem kdysi. Dřív jsem návštěvy obchoďáků, ježdění po nákupech a podobné aktivity dost odsuzovala. Myslela jsem si, že veleslavnou plzeňskou Olympii nikdy nespatřím a byla jsem na to hrdá.
Ovšem jak už to bývá, časy se mění, a tak jsem tam už i já téměř jako doma. Ačkoli tam je obvykle spousta mudlů, kteří mě děsí. A většinou tam pouze navštívíme kino a knihkupectví, možná ještě Electro World.
Jenže včera jsme odcestovali v půl dvanácté a vrátili jsme se skoro v devět večer. Z čehož drtivá většina té doby opravdu spočívala v procházení tady těch nákupních center.
Nemám z toho příliš velkou radost, fakt ne. Nicméně teď už s tím nic nenadělám a napříště si to budu pamatovat. Stejně, těžko říct, jestli bude možné podobnou akci v příštích třiceti letech vůbec podniknout.



Bouřlivák, krutovládce vesmíru

10. ledna 2014 v 12:19 Kňučení
Taky vás tak štve vymýšlení nadpisů? Doufám, že nejsem sama, kdo většinou napíše první blbost, která ho napadne.
A taky se vám stává, že někdy něco děláte a přitom přemýšlíte, jak o tom napíšete na blog a jak to nejlépe popsat? Při takových úvahách se totiž teď přistihuju dost často.
Musím přiznat, trochu jsem trucovala, to kvůli počtu návštěv a komentářů, který se mi příliš nelíbil. Jenže já se vždycky kvůli něčemu rozčílím, a dovedu se rozčílit hodně, ale za chvíli se uklidním a řeknu si, čert to vem. Nejde o život, tak na tom nesejde. Taky jsem si počkala, až budu mít něco opravdu zajímavého, o čem psát. A že dneska toho bude zřejmě celkem dost. Protože jsem byla na dovolené. Krutopřísně ultraepické, abyste věděli.



Lysá hlava, holé neštěstí

6. ledna 2014 v 17:40 Na koukání
Nevím pořádně proč, ale strašně moc mě to rozesmálo:


Kocour Toníček a ošklivé počasí

5. ledna 2014 v 14:41 Kňučení
Včera jsem obřadně zlikvidovala vánoční stromek a veškerou výzdobu, která se nacházela v mém kotci. Sice by se to mělo až na Tři krále, nicméně bylo nutné využít toho, že se mi do té činnosti celkem chtělo. Ne že by mi z toho nebyo trochu smutno, ale žádná katastrofa to nebyla. Vždyť to nebude trvat dlouho a budou tu zase, dřív, než by se nám možná líbilo, a stejně rychle budou zase pryč. Ale tak už to je, a kvůli tomu přece nebudu truchlit. Kromě toho se mezitím stane spousta jiných skvělých věcí a rozhodně je nač se těšit. Navíc, kdyby byly Vánoce častěji, dost by zevšedněly, no ne?

Oblíbenci: