Prosinec 2013

Poslední den v roce

31. prosince 2013 v 13:41 Kňučení
Abych pravdu řekla, nijak zvlášť se mi ani psát dnes nechce. Jenže když nám končí rok, myslím, že se to tak nějak sluší. A taky bych se měla ozvat, jestliže chci, aby mi to tu někdo četl.
Ono totiž asi tak od Vánoc je to se mnou takové celkem špatné. Je mi trochu smutno z toho, že se mi ty Vánoce nelíbily tak, jak jsem si přála, že brzy přijde krutý návrat do stereotypu všedních dnů, že se všichni obejdou beze mě, že nám ten rok nějak příliš rychle utekl. Jakkoli špatný možná byl.


Jak jsem se stala Santou a jak mi málem uplavaly čočky

27. prosince 2013 v 19:14 Kňučení
Většinu včerejšího dne naprosto dokonale vystihuje tento obrázek:



Ultimátně kňučivé Vánoce

25. prosince 2013 v 12:15 Kňučení
Zas mě nenapadl lepší nadpis, ale na tom houby záleží. Stejně jako na tom, jestli nasněží, protože naježíno nám stejně bude tak jako tak.
Všude se povalují roztrhané papíry a všichni jsou šťastní a spokojení a radují se z toho, co dostali. Alespoň u mně tomu tak je. Pálím svíčky, poslouchám hudbu z opery Carmen, která je úchvatná a celkem se k těm Vánocům i hodí, a užívám si, že nic a nikam nemusím.



Veselé Vánoce!

23. prosince 2013 v 19:03 Kňučení
Vím, že je podobných přání všude plno, ale to je mi tak nějak zcela úplně jedno.
Vzhledem k tomu, že zítřejšího slavného dne nechci koukat do internetu zas tolik, že nejspíš ani nebude pořádně čas a že jsem líňoučQuá přednastavovat, přidávám se se svým přáním už dnes.

Jelikož nemám ráda dlouhé řeči a ani je neumím vymýšlet, přeju všem ty nejkrásnější Vánoce, takové, jaké se vám budou líbit, co nejvíce splněných přání a hlavně klid :)

Protože neumím kreslit, ani vytvářet nějakou počítačovou grafiku, přidávám tohoto úchvatného koníčka, jehož jsem objevila na fejsbůku.

Tak, po převánoční návštěvě u známých jsem se dostala do té správné slavnostní nálady, která mi v posledních dnech chyběla, a tak si ji jdu vychutnávat a užívat, co to jde. Ve středu pak plánuji sdělit, co mi bylo naděleno.

A vy, mí milí čtenáři, si užívejte také. Vánoce jsou přece jen jednou za rok!

O čočkách v očích, dračí poušti a o tom ostatním

22. prosince 2013 v 13:51 Kňučení
Máme zase neděli a já konečně relativní klid a hlavně čas zase spáchat nějkaý text o tom, co se dělo a co mě napadlo a podobně.
Pozzítří je tu Štědrý den. Tak nějak jsem s tím už smířila a těším se, ačkoli mi pořád připadá, že to uteklo příliš rychle. Jenže nejsem žádná paní času, a tak s tím stejně nic nezmůžu, takže nač bych se nějak trápila. Zítra jdu ještě dřít, přestože všechny fabriky v okolí už mají zavřeno, ale ani to mi nijak nevadí. Stejně tam nejspíš nebudeme dlouho, a nemá cenu se s tím rozčilovat. Jsou Vánoce. Na půli cesty ze tmy.



Santovo tajemství

19. prosince 2013 v 18:30 Na koukání
Mám za sebou první den bez brejliček a chviličku času. Taky jsem dost ospalá, přestože vstávám v pět, a našla jsem něco, co mě pobavilo.
Jo, jsem hrozná a zlá a úplně blbá, ale Santu mám daleko raději ne českého Ježíška. Protože je prostě takový lepší. Proč si to myslím někdy popíšu podrobněji, až nebudu usínat za chůze.


Za týden budou dárešky

17. prosince 2013 v 18:47 Kňučení
Je to k nevíře, ale ano, za týden touhle dobou už nejspíš budeme sedět u večeře, nebo rozbalovat dárky pod stromečkem. A já jsem asi divná, ale připadá mi, že to uteklo tak nepatřičně rychle, že nevím, jestli z toho mám mít radost, nebo ne. Nejspíš bych se měla opravdu radovat a užívat si to těšení se ještě alespoň těch zbývajících par dní, protože neovládám čas a nic jiného než to mi ani nezbývá.
Jen nevím, jestli na tu radost zbyde nějaký prostor a energie. Mám totiž takový nezvykle hektický týden, a Vánoce to mají na svědomí pouze minimálně.


Nedělní procházka po tumblr.

15. prosince 2013 v 18:00 Kňučení
Po čtyřech dnech konečně zmizela ta ztracená mlha, mozkomorové opustili naši vesnici, no a mě přepadl nevysvětlitelný, zbytečný smutek. Mám pocit, že na mě všichni kašlou, a pofňukávám, když mi dojde, že na mě nemá kdo kašlat a ti, kteří by mohli, tak rozhodně nečiní. Nejvíc by se mi chtělo schoulit do peřin, plakat, pokud by na to došlo, a nechávat se utěšovat. Nechce se mi ani na ten adventní koncert, i když tak nějak doufám, že by mi mohl zlepšit náladu.

Zabalila jsem dárky, tedy spíš tak nějak zašmodrchala do papíru a mašliček. Mám pocit, že je toho příliš málo. Pustila jsem si k tomu Vánoční koledu, nejvánočnější vánoční speciál vůbec, se zlým Brumbálem a kouzelnými rybami plavajícími v mlze. Stejně, kdybych toho pána náhodou někdy potkala, zemřel na udachmání kňučem, lhostejno, jak by vypadal, protože je to prostě Doktor. Pak jsem byla venku u konic. A převážnou část zbytku dne jsem cestovala hlubinami tumblr. a našla jsem spoustu skvělých věcí, které mě v tom smutnění trochu potěšily.



Jmelí a víno

13. prosince 2013 v 12:10 Kňučení
Mistletoe and wine je název jedné vánoční písně, která mi tu teď vyhrává skoro pořád. Což není úplně dobré, nebo se mi do těch Vánoc ohraje a pak mě to bude štvát.
Blížící se svátky klidu a pohody zaměstnávají v posledních dnech moji hlavičku opravdu hodně, hodně moc. A já jsem za to strašně ráda, protože v posledních letech jsem si je vlivem různých duševních otřesů příliš dobře neužila. Letos se těším opravdu jako malé děcko, ale ani ne tak na dárečky (bez kterých bych se nejspíš i obešla, ale alespoň nějaké malé překvapení by to chtělo), jako spíš na to, že prostě budou.
Jen je docela strašidelné, jak ten čas letí. Připadá mi, že včera byla první adventní neděle, a bum, za jedenáct dní tu máme Štědrý den. Nepamatuju si, že by nekdy prosinec ubíhal tak strašně rychle. No, a taky to budou poslední vánoční svátky v rodném domě, což takhle napsané působí ještě děsivěji, než v mé ctěné kebuli.


Opráski, ciwe!

11. prosince 2013 v 12:13 Momentky
Znáte tu češtinu prznící úchylnost s názvem Opráski sčeskí historje? Je to teď zase hrozný hit, nedávno to dokonce vyšlo knižně. Mě to docela baví, nicméně o tom řeč dnes nebude. Jen jsem si vypůjčila jejich retardovaný styl psaní pro nadpis.

Červená a modrá Nokia zase pořídily několikero snímků zachycijících poslední týdny mého žití, o něž se toužím podělit se světem.

Oblíbenci: