Všední excesy z kňuččího života

4. října 2013 v 11:13 |  Kňučení
Mám velkou chuť něco napsat, ale nemám žádné duchaplnější téma. Tak si povíme něco o vlasech a hadrech, o mém zaměstnání, o konicích, o příhodách z mého domova a možná ještě o něčem dalším, co mě napadne. Raději vložím vodorovný oddělovač (ten výraz mě nepochopitelně fascinuje:D), protože toho bude zřejmě dost, tak aby v tom nebyl zmatek. I když, zmatené to bude zcela určitě :)


Nejprve bych ráda povyprávěla o svých vlasech. Stále trochu proklínám svojí máti za to, že mě v květnu vytáhla do kadeřnictví, kde mi "zastřihli konečky" tak, že mi z nich zbyla polovina. Štve mě to a doháním, co se dá. Ale nic moc jiného s tím dělat nejde.
Zato s barvou ano. Už léta si barvím vlasy na zrzavo. Je mi jedno, jestli mi to sluší nebo ne. Vždycky jsem si přála být jako Vízly a cítím se tak prostě dobře, že jsem to . Jenže teď mě napadlo, že by to možná chtělo trochu změnu. Koupila jsem si odstín červený kaštan, dala jsem si to na hlavu, těšila jsem se na výsledek...a pak jsem se zděsila. Bylo to hrozně tmavé a ani trochu do červena. Připadala jsem si strašně nesvá a byla jsem velmi rozčilena, na sebe samozřejmě :) Měla jsem nutkání okamžitě si to přebarvit tou "svojí" zrzavou, ale to bych byla dylina. Stejně jsem, ale to je jedno :) Navštívila jsem tedy drogerii, jestli tam nemají nějakou rychlou záchranu. Tu jsem nalezla v podobě takové té pěnové barvy, což je mimochodem skvělá vychytávka a budu si jí kupovat asi už pořád. Mám to teď takové už alespoň červené. Jenže v koupelně na mě ze skríňky pořád kouká ta moje původní zrzavá a mám silné nutkání při nejbližší příležitosti si jí na tu pitomou hlavu vrátit, nehledě na následky :) Asi to fakt udělám.
Koupila jsem si botičky do chladného počasí, protože už mi teď dost mrzly nožičky. Jsou za čtyři stovky z Centrum móda, krásně hřejí, vypadají trochu jako moje boty na konice, jsou hrozně kchůl a in a já k nim stejně nosím tu těžce out svítivě červenou bundu. A víte co, je mi to úplně, ale úplně jedno :)

Ke konicím budu taky potřebovat nové botičky na zimu. Taky chci kovbojské kalhoty, takzvané chapsy, které vypadají hustě a údajně v zimě krásně zahřejí, což právě potřebuju. Ještě bych si přála kabát na zimu, knížku a konečně už ty čočky. Brejličky jsou sice možná cool, ale mě dost překáží a vadí mi. Jenže jsem chudá a taky musíme já i zvěř něco jíst, tak nevím, kde na to všechno vezmu.

Příští týden máme dovolenou. Mám z toho radost, měl by být prý babí léto, tak si jí snad užijem líp než tu srpnovou. Určitě pojedeme do kina, protože už jsme v Plzní dávno nebyli a minulý týden to bohužel nevyšlo. Chci si prohlížet věci v obchoďáku, dát si mekáč a možná si něco koupit. A vzít si nějaké svoje handmade übertričko a pozorovat, jestli na to někdo zareaguje, nebo jestli jsou v Plzní taky jen mudlové. Loni jsem totiž dělala takový pokus: na Chodské slavnosti a pak asi ještě do OBI jsem si vzala tričko, co jsem si malovala k Hunger Games a sledovla jsem, jestli se na to někdo chytí. Reakce nebyla žádná, tak to chci zkusit teď.

Dneska ráno jsem venku ukrutně vymrzla. Ale za ten pohled na mé krásné stádo koní běhající omrzlou trávou v jasném ranním slunci s párou u nozder to zatraceně stálo. O tom to asi celé je. Alespoň pro mě. Ne o mašlích a pohárech ze závodů, ale o takových chvílích, klidných procházkách lesem a tak.
Ty dvě nány se ale zřejmě rozhodly být taky kchůl a in, protože si vyrobily dredy. Netuším, kde to sebraly, ale mají ve hřívách a ocasech zamotané takové ty hnusné lepivé knoflíky, které vůbec nejdou nijak odstranit. Poní ocásek vypadá děsivě a fakt nevím, co s tím mám jako dělat.

Na fejčbůku jsem objevila stránku Přiznání Whovianů a dost jsem se u toho nasmála. Chvilku jsem se bavila tím, že jsem očumovla profily lidí, co tam komentují, a pak jsem jim tam dvě stupidity taky poslala :D Zatím mi zveřejnili jednu. Poslala jsem tam fakt kraviny, protože mě nějak začalo bavit občas si dělat srandu z některých lidí. A co si budeme povídat, na takové hovadině, jako jsou jakákoli Přiznání, je koncentrace debilů dost velká.

Taky přemýšlím, jakou přezdívku bych v rámci tady blogu mohla používat. Kňuč je sice originální a vtipné, ale je to důvěrné oslovení a příliš se mi nelíbí takto jej ventilovat. Možná by bylo vhodné moje skutečné jméno. V plném znění. Mezinárodně se dvěma el. CIA už o mě stejně všechn ví z fejsbůku, tak co:D To by mohlo jít. Alespoň do té doby, než vynaleznu něco hrozně geniálního a krásného.

Na noc jsem u sebe měla svou drahou polovičku. Když jsem ho ráno vypravila do práce, šla jsem ještě na chvíli spát, protože já jdu až na odpolední. Na usínání jsem si pustlia Doctora, a z toho vždycky vznkají zajímavé sny. Zdálo se mi, že jsem byla svědkem pádu jakéhosi letadla. Běžela jsem se podívat na místo toho neštěstí a zoufale jsem tam hledala svého chlapce. Místo něj jsem našla ovšem právě Doctora, a křičela jsem na něj, že je blb a že jeho jsem rozhodně nehledala a ať kouká zmizet, že stejně za všechno může on. A pak o tom, že se jsme s bratrem utíkali před Tichem a já jsem mu za běhu vysvětlovala, oč vlastně kráčí, protože nechápal. Říkala jsem mu, že je to sice dost blbá situace, ale že je to stejně hrozně hustý :D

Na závěr mě dorazila naše máti. Poprosila jsem jí, aby mi koupila mlíko, že chci dělat pudink a že doma už žádný mlíko není. Zeptala se mě: "A pudink máš?" Né asi :D No vážně, co jsem na tohle měla říct?

Radši už ale přestanu plkat a půjdu vyrobit ten pudink. Banánový! A dám do něj piškoty a kompot, ne rybí prsty :D
 


Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 5. října 2013 v 10:06 | Reagovat

Ou, kadeřnice, no jo... Jednou jsem u té služebnice všech pekel taky přišla o vlasy. Akorát, že u mě to bylo součástí jakéhosi vzdoru v dospívání, ale od té doby toho lituju, i když jsem to mámě nikdy nepřiznala. Nikdy už jsem pak ke kadeřnici nešla a když jde o stříhání konečků, dělám to zásadně sama, beru jen ty nejmenší konečky, co jdou, a už tak u toho skoro bulím :D

Taky si ráda beru veškeré fandomové věci a čekám, jestli si někdo všimne nebo ne... Většinou si mudlové nevšimnou a já už se tomu vlastně ani nedivím. Hunger Games tričko mám taky, se znakem prvního kraje, které jsem si sama ukutila.

Vystupovat na blogu pod celým svým jménem bych si asi netroufla. Ne proto, že bych chtěla zůstat v anonymitě, to už by mi stejně moc nepomohlo, ale mám hrůzu z toho, že by si mě našel někdo právě třeba z facebooku. Neuvěřitelně mě děsí, že bych měla spojovat blog a fb, to by mě zabilo.

2 Kňuč Kňuč | Web | 5. října 2013 v 12:21 | Reagovat

[1]: Já ke kadeřnici musím, protože mám vlasů hrozně moc a příšerným způsobem se mi kroutí, tak aby se to dalo nějak normálně upravovat. Ale taky vždycky chci zkracovat co nejméně, a ta "moje" už ví jak :) Od naší máti už se takhle zlákat nenechám.

Měla jsem k Hunger Games tričko s mockingjayem, taky vlastní výroby. Dalo mi hroznou práci a fakt se mi povedlo, ovšem obrázek se opět naší máti podařilo nějakým způsobem seprat :D Ještě jsem se nedostala k tomu to opravit.

Já myslela pouze křestní jméno, úplně celé bych si netroufla. A i nad tím pořád váhám, protože bych také nerada, aby mě na blogu vystopoval někdo nežádoucí :) Myslím, že pak by to poněkud ztratilo svůj smysl.

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 5. října 2013 v 12:40 | Reagovat

[2]: Koukám, že naše maminky jsou podobné expertky.
Jednou jsem si koupila lolitkovské šaty,  bílé, které měly červené srdce a káry na sukni. Nestihla jsem ani mrknout a po advíku mi je mamka uháněla vyprat (aniž bych to věděla) a už jsou nepoužitelné :D

4 Kňuč Kňuč | Web | 5. října 2013 v 18:01 | Reagovat

[3]: Myslím, že v těch šatech jsem tě viděla na fotkách u tvojí sestry :) To tě muselo hrozně štvát!
Já už jsem rezignovala a raději si to hlídám a peru si sama. Jinak bych maminku neměnila, ale tohleto se jí vážně nevyvedlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: