O zvířatech a lidech

19. října 2013 v 7:49 |  O něčem konkrétním
Všichni mě opustili a jsem sama v celém domě. Nechce se mi už spát, a tak se pokusím alespoň něco smysluplného stvořit.

O lidech to vlastně vůbec nebude. Jen jsem si vzpomněla na ten hlozpý starý seriál, který stejně už nevím, o čem vlastně byl :D Napadlo mě napsat něco o tom, jaký dobytek chovám doma, protože je tu často zmiňovaný. Zvířátka jsou pro mě moc důležitá, taky proto, že žádné opravdové lidské kamarády nemám a ona mě donutila v těžkých časech vstát a jít něco dělat, za což jsem jim velmi vděčná.


Když jsem byla maá, mívala jsem té havěti víc. Pak jsme pořídili koně, já jsem šla na střední a na nic jiného už nebyl pořádně čas. Ve velkém jsem chovala řvoucí andulky, měla jsem dva morčáky a krátkou dobu i myšku Prašivku, na kterou moc ráda vzpomínám, jelikož byla velmi vtipná. Vždycky jsme měli nějakého nevychovaného vořecha a možná i to zapříčinilo, že velkým příznivcem pejsků nejsem.
Spoustu let se nám ovšem prochází po domě čtyři až sedm koček. Za tu dobu se jich tady vystřídalo už pravdu hodně a musela bych dlouho přemýšlet, abych všechny vyjmenovala. Aktuálně máme kocoura Pamelku (o němž jsme si dlouho mysleli, že je kočka, a jméno mu už pak zůstalo), Toníčka (který je od začátku opravdu kocourem) a Alenku. Poslední jmenovaná je největší mazel a jméno má podle té filmové Alenky, protože se u nás objevila v době, kdy jsem to viděla poprvé.

Alenka má neznámo proč takto rozbitý nos. Vypadá to trochu děsivě:)

To oranžové je Pamelka, uprostřed Jituška, kterou už nemáme, a pak Toníček.

Jednu chvíli jsem vlastnila i takovéto hnusné potvory. Přinesla jsem si to z práce, kde je někdo rozdával, a jak to šlo, tak jsem se jich zase rychle zbavila. Bylo zajímavé je pozorovat, ale jak se začaly množit, bylo zle, protože se množí neuvěřitelně rychle a hodně. Do baráku tento hmyz už nechci, nicméně fotku sem dám:


Dále máme králíka a morče. Ti patří oficiálně bratrovi, ale ten k tomu má takový laxní přístup :) Nejdříve dostal králíka, ale příliš se o něj nestaral, tak jsem mu přinesla morče, ať není králíčkovi smutno. Jsou nějak pojmenovaní, ale stejně jim všichni říkají prostě Králík a Morče :D


V létě jsem si konečně pořídila zase papoušky, už ne uječené andulky, ale aymary. Je škoda, že se o nich málo ví, je to daleko hodnější a tišší ptáček než tolik populární andulky. Mám čtyři, jmenují se Émile (ano, čte se to Emil, ale takto psané je to takové vznešené a on takový starosta je :D), Jájík, Emanuela a Glum (protože je takový opelichaný, divně kouká a kouše, když se chytí). S nimi sdílí klec teď už jen dvě zebřičky, sameček jménem Kohout a samička jménem Tučňák.

Pan Émile

Zbylých papouchů žádnou pořádnou fotku ode mě nemám, tahle je ještě z jejich bývalého domova.
Uprostřed je Jájík, úplně vpravo kus Gluma a vlevo je Emanuela.

Vlevo Kohout, vpravo Tučňák

Nakonec mám dvě konice. Starší a menší Sally je něco nízkého neurčitého původu a je to docela zákeřná a tvrdohlavá potvora, žádný mazlivý koník, i když už je to s ní mnohem lepší, než bývalo. Mladší a větší Sheila naopak je neskutečně hodný a mazlivý koníček, jen se dost leká, a tak je to občas docela dobrodružné, nicméně už jsem se s tím naučila žít.



Chystám se to ještě rozšířit, hlavně papoušky. Až budou mít větší klec, chtěla bych ještě dvě korely a možná nějaké zebřičky. Taky by se mi líbilo chovat nějaká übermorčata a po přestěhování si pořídit konečně pořádného psíka. A moc bych si přála Irského coba, jenže to už bych musela být mililonářkou, abych nemusela pracovat a měla na to všechno čas :)

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 19. října 2013 v 13:52 | Reagovat

To já mám doma akorát tři achatiny jménem Karel (bylo jich původně pět, ale dva mě letos opustili) a jednu páskovku v zimě zachráněnou ze svazku ředkviček jménem Sviňuška. Ale stačí to ^^

2 Gabriella Gabriella | Web | 19. října 2013 v 18:42 | Reagovat

[1]: Šnečky znám, chovali jsme je ve škole :) Ale doma mi je zakázali, že prý jsou hnusní :D

3 Lyra Lyra | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 10:32 | Reagovat

Pěkný zvěřinec máš, jen co je pravda :-) Obzvláště se mi líbí tvé kočičky, jsou krásné a já pro kočky vždy měla slabost. U nás doma momentálně chováme fenku, dvě kočičky a kocoura, ale měli jsme také již mnohem víc koček, morčata a další zvířata. Hned je ten život se zvířátky veselejší, že jo? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: