Myslela jsem, že celou neděli propláču

13. října 2013 v 21:03 |  Kňučení
Ale díky všem bohům se tak nestalo.
Totiž ten pondělní optimismus mě postupem času povážlivě opouštěl, až jsem měla vážné obavy, že poslední volný den strávím v slzách litujíc svůj krutý osud.
Jenže za všechen ten smutek a špatné myšlenky mohl jen ten hnusný déšť. Vždycky za to může ošklivé počasí. Štvalo mě, že se o dovolené nedá dělat nic moc jiného než mrznout doma a po večerech hrát na xboxu místo výletů a procházek, a že je to tedy ztracený čas. Možná ano, ale měli jsme svatý klid.
Asi se mi do té práce trochu i chce. Jsem zvědavá, co se tam za mé nepřítomnosti dělo za škandály a tak. Ono je vtipné ty retardéry tam občas poslouchat, co jsou schopni vypustit do éteru za geniální hlášky. Jenže to je dost chabá útěcha.
Nechci brzy vstávat, nic nestíhat, zabývat se různými všedními nesmysly a chovat se "dospěle". Vsadím se, že zítra v devět večer budu otrávená, unavená a rozmrzelá a budu si přát jen jít domů a nikdy se už nevracet.

Přesto všechno nepláču a jsem poměrně optimisticky naladěna. Protože dneska svítilo sluníčko.



Konice v nově velkém výběhu a podzimním slunci s barevnými stromy v pozadí vypadaly jako ty na obrázcích v britských koňských encyklopediích, kterých vlastním poměrně dost. Kdysi, když jsem neměla koně jinde než v těch tlustých knížkách, jsem si ty obrázky prohlížela a přála jsem si, aby to u mě jednoho dne vypadalo právě tak.
Tak jsem si slunečních paprsků užívala obdivováním svých krásných zvířat, vyhříváním se na jejich hřbetech a prostou radostí ze splněného přání.
Později ještě alespoň na závěr jednou procházkou s mým milým. Dodali jsme si navzájem trochu morální podpory před zítřejší krutou fackou od reality a o kousek mi to ještě vylepšilo náladu.

Hvězdy nám nepřály dneska už nečtu. Totiž abych byla přesná, dopoledne jsem na tom úplně duševně dobře nebyla, to se takto vylepšilo, až když jsem šla ven. Dopoledne jsem si četla. Celkem dlouho už jsem nečetla takhle nějaký příběh, a zapomněla jsem, že mě jakožto velmi citlivého tvora takové věci hrozně ovlivňují. Tedy když hlavní hrdinka knížky umírá na rakovinu, je mi zkrátka mizerně, ačkoli k tomu nemám žádný skutečný důvod. Navíc vím, že zanedlouho u toho budu zajisté plakat, a to teď nechci. Není to hezké. A nechci být zbytečně smutná, když jinak nejsem.

V pátek jsem konečně taky ochutnala bubble tea. Místo xboxu jsme si šli sednout do kafíčkárny a pozorovat sešlosti dylinek a má kňučivá výsost zjistila, že se taková vymoženost dostala už i do Domažlic. Ani nevím, co přesně to bylo za příchuť, dala jsem si prostě ten první z nabídky, ale musím říct, že je to SAKRA dobrý! Asi tam budu chodit jen tak. Sama. Na bubble tea. A budu cool.

Včera jsme byli na večeři. Chodíme takhle poměrně často a jsme za to hrozně nenávidění, protože to si normální člověk přece nemůže dovolit. Jenže my za tu večeři dáme nejspíš míň, než někteří všemi milovaní jedinci za víkend prochlastají. Ale to se lidem vysvětlit nedá a mě už je to celkem jedno.
Cestou domů jsme si udělali malý výlet po zdejších příhraničních osadách a řeknu vám, že bych nechtěla, aby mi tam někde chcíplo auto. Je to tam děsivé, plné fetek a štětěk.

Když už jsem nakousla zase tu zdegenerovanost dnešního světa, fejsbůčik mi zase jednou vokázal věc. Totiž tu, že další z mých ex-spolužaček se zasnoubila. Já nevím, ale význam této akce mi stále poněkud uniká. Připadá mi to spíš jen jako póza, jak ukázat světu, že oni se mají líp a jsou hrozně šťastní. Stejně jako ty šíleně zamilované statusy, fotky se sentimentálními popisky a za měsíc je to největší debil světa. Ani nevím, jestli mám na svém fejsbůku nějakou naší společnou fotku a jestli jo, tak bez popisku. Nemám potřebu nějak to takhle ventilovat, krom toho, že něco občas zmíním tady na blogu, ale to je myslím něco trochu jiného. Připadá mi to jako něco křehkého a soukromého, do čeho ostatní nemají co nahlížet a nic jim po tom není. Jen mezi námi dvěma.
Žádné zásnuby v žádném případě nechci. Pokud jde o svatbu, to mi od jisté doby připadá jako docela fajn věc, i když rozhodně ne nutná. Kdyby k tomu někdy mělo dojít, uděláme to někde hodně daleko a hlavně bez lidí. A bez bílých šatů. Vdávala bych se klidně třeba v takových:

Objevila jsem zázrak jménem geekshirts.cz. Koupila bych si tam nejraději všechno, jenže to nejde, a tak jsem tam pořídila alespoň první dva vánoční dárky, z nichž jeden je pro mě. Nevím, jestli s tím svým až do Vánoc vydržím, ale s tím druhým musím. Jen chci, aby už ty Vánoce kruci byly, jen proto, abych viděla, jakou ten kluk bude mít radost. On si totiž takové tričko přál, ale mysleli jsme, že tady nebude k sehnání. Ha, a tvor kňučivý je šikovný a sehnal!

Stáhla jsem si konečně Hru o trůny. Co jsem zatím jen tak zvědavě proklikla, tak nevím, co si o tom mám myslet. Připadá mi to takové, no, úchylné. Jakože je tam pořád někdo napůl nebo úplně nahý a pořád se tam víte co. Páří. Na můj vkus trochu moc, protože já jsem hrozně hodná, slušná holka a dost mě to uvádí od rozpaků na takové věci koukat. Tedy nejsem sice žádná matka představená, ale vidět to zkrátka nemusím, no. Ovšem jsem taky velmi zvědavá, takže si myslím, že to nějak překousnu.

Dost mě baví psát takovéto deníčkové texty a cpát do nich obrázky a gify. Koneckonců kvůli tomu jsem si ten blog zakládala. Abych měla kam psát deníčkové texty, protože mé papírové letopisy už není kam dávat, a nebude. A tak. Taky mě baví číst podobné články u ostatních blogerů. Možná jsem úchyl, nebo psychologicky zkoumám lidi, nebo je to jedno.

Každopádně myslím, že jsem dnes už kecala dost. Zalezu do postele (a nepůjde se mi do té mé malé povejít) a pustím si tu volovinu Hitch: lék pro moderního muže, protože jsem u toho v pátek usnula a chci vědět, jak to dopadlo, i když to tak jakože tuším. Stejně bych byla raději, kdyby byl ještě pátek.
Ale i tak je to dobrý. Dobrý. Fajn.





 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. října 2013 v 21:33 | Reagovat

Tady dneska taky svítilo sluníčko, poprvé po dvou komplet propršených dnech. Jindy bych řekla, že to je balzám na duši, ovšem po tomhle šíleném psychicky vyčerpávajícím týdnu jsem se dostala do stádia otupělé apatie. Tak nějak si říkám, že poslední opravdu veselý den byla minulá sobota.

Na bubble tea chodím tak nějak pravidelně už rok, co jsem ho ochutnala a zjistila, že ho mám ne až tak daleko od školy. Navíc bych ho ještě do konce roku měla mít dokonce i kousek od domova, takže double success.

2 Gabriella Gabriella | Web | 13. října 2013 v 22:15 | Reagovat

[1]: Vím, četla jsem, co se ti stalo. Sama jsem se naštěstí s ničím takovým prát nemusela a tak nějak nevím, co k tomu říct, protože jakákoli slova na útěchu mi připadají hrozně hloupá. Moje ztracená dovolená je vlastně celkem blbost.

Právě u tebe jsem četla spoustu chvalozpěvů na bubble tea a říkala jsem si, že nesmím být srab a taky to někdy ochutnat. Nepůsobil na mě moc důvěryhodně, ale vážně je zatraceně dobrý :)

3 Guizmo Guizmo | Web | 14. října 2013 v 8:08 | Reagovat

Já si dycky objednávám ten poslední ovocnej ^^ nom nom. Miluju Bonjour to s holkama střídáme, Zelva, šnek nebo bonjour xD

4 Gabriella Gabriella | Web | 14. října 2013 v 10:10 | Reagovat

[3]: Bonjour je tady asi nejlepší, jen je tam vždycky strašně zahuleno, a to je fuj. Pak je docela fajn Verdi, ale tam nevedou bubble tea :)

5 Guizmo Mallarmé Guizmo Mallarmé | Web | 14. října 2013 v 14:33 | Reagovat

[4]: To neznám =D
Ale když půjdeš dolů, do toho sklepa, tam se nekouří. Ale nahoře je to zasejc sexy.

6 ×Ani× ×Ani× | Web | 14. října 2013 v 17:50 | Reagovat

ahoj mohly by som ta prosim poprosit o hlas pre cislo 8 http://allinoneforyou.blog.cz/1310/hlasovanie-a-sutaz-o-najlepsiu-foto-macky#pridat-komentar
za reklamu sa moc ospravedlnujem.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: