Deštivý deníček

11. října 2013 v 12:39 |  Kňučení
Tvrdili, že má být tento týden babí léto.

Pěkně kecali.

Začátkem týdne to sice ještě tak vypadalo. Jenže pak začalo pršet a nevypadá to, že by chtělo přestat. Tedy, možná přestane, ovšem slyšela jsem nějaké zvěsti o sněhu. Sníh je chvilku fajn, ale dost brzy mě přestane bavit. Stejně jako ten déšť.
Jsem zkrátka silně solární osoba. Nedostatek slunce způsobuje nebezpečný a otravný pokles nálady a nechuť k jakýmkoli činnostem, což mě štve, protože se v takových chvílích dokážu soustředit jen na to, jak mě to všechno štve.

Když už jsme u toho stěžování si, podle všech mých výpočtů a jiných anomálií je dnes pátek. Ale, nebylo náhodou včera teprve pondělí?


Ať už byl den jaký chtěl, hrdě přiznávám, že jsem jej těžce proflákala. Neměla jsem absolutně žádnou chuť dělat něco produktivního nebo kreativního, i když jsem toho pro volné dny měla v plánu docela dost.

Nicméně, po roce jsem se podívala na můj oblíbený kinematografický počin Koralína a svět za tajnými dvěřmi. Ten film mám strašně moc ráda. Je velmi hezky zpracovaný, má žasný soundtrack a skvělou atmosféru. Musím přiznat, že mi při tom často běhal mráz po zádech, protože je to takovým zvláštním způsobem děsivé, a nestydím se za to.

Kdybyste se náhodou nudili, přečtěte si Hvězdy nám nepřály. Skutečně to není jen tak nějaký romantický brak. Přítomnost smrtelné nemoci tomu dává trochu jiný rozměr a hlavně, napsal to příslušník mužského pohlaví. Tím pádem to není nijak přeslazené a hlavní hrdinka je inteligentní děvče, tedy snesitelná. Ne jako například hlavní hrdinka proslulé série nesoucí názvy různých stavů Měsíce, že. Celkově jsem toho názoru, že pokud by takové téma zpracovávala ženská, byla by to ufňukaná a uslintaná červená knihovna. Takhle je to takové lehké a ároveň přemýšlecí čtení. Jenže jsem zjistila, že to zase nemůžu číst celý den a vůbec ani nijak zvlášť dlouho. Začne se mi pak stýskat mnohem víc než za normálních okolností. Pomalu si k tomu chystám kapesníky a mám dojem, že i silnější povahy, než je má uplakaná přecitlivělá maličkost, nějakou tu slzu jistě chtě nechtě ztratí.
Dneska tedy budu asi raději číst knížku o mozku. Nebo alespoň převážně knížku o mozku.

Zjistila jsem, že na stránkách WhoConu konečně zveřejnili soutěžní povídky, na něž jsem se tak tešila. K pořádnému přečtení si je ale nechám až na nějaké úplně horší časy. Na příští týden například.
Ne že bych se na zmíněný con chystala jet, to ne, ale o účasti v té soutěži jsem chvíli vážně uvažovala, nějaké nápady v hlavě mám. Jenže se mi do toho pak nechtělo a stejně jsem si opět říkala, že je to přece blbost a k čemu by mi to bylo. Ovšem jak já to vidím, až ta dílka budu číst, budu si rvát vlasy a říkat si, že bych to zvládla napsat minimálně stejně dobře a jistě lépe než někteří, podle toho, co jsem tak letmo zahlédla. Alespoň co se pravopisu týká. Neříkám, že se nikdo nemůže překlepnout nebo jinak splést. Ale jestliže píšu do nějaké soutěže, dám si na tom přece pořádně záležet, ne?
A taková jsem já: nikdy se nepřinutím takto do něčeho zapojit nebo něco udělat, a pak jen hledám chyby a nadávám, jak to ti ostatní udělali špatně, a říkám si, že bych to sakra zvládla mnohem líp. Jenže si pak ani jen tak cvičně nezkusím, jestli je to pravda.
Tenhle hrozivý povahový aspekt na sobě skutečně dost nesnáším, ale bohužel je to asi tak všechno, co s tím můžu dělat.

Venku leje snad ještě víc než včera. Silně se mi do toho hnusu nechce, a tak patrně drahá zvěř zůstane dnes bez procházky. Myslím ale, že se na mě nebudou zlobit.
Každpádně mám lepší náladu a větší chuť něco dělat, tak možná napíšu ještě něco zajímavějšího. Nebo si vyzkouším, jestli bych fakt dokázala napsat povídku líp než ostatní. Nebo tak něco.

Pozoruju, že se začínám těšit na Vánoce. Nijak se u nás nehrotí, jelikož jsme chudí, ale mám ráda jejich atmosféru. Nejbližší rodiný kruh si rozdá skromné dárečky u skromného stromečku, podíváme se na pohádku a je nám fajn. Jen by mohly být zase jednou bílé.

Volala mi maminka s tím, že se omlouvá, že nás ráno budila, jestli nebudu chtít koupit něco dobrého a že mě včera skoro vůbec neviděla a chtěla mi toho hodně vyprávět, tak že mi to poví dneska, že se uvidíme víc. Tak nějak mě to potěšilo a zároveň se cítím trochu provinile, protože jsem se teď zase nacházela ve stavu obrovské chuti vypadnout z rodného domu co nejdřív a pokud možno co nejdál.

Jenže všechno má své plusy a mínusy.
 


Komentáře

1 Guizmo Guizmo | Web | 12. října 2013 v 12:48 | Reagovat

Who con sem v plánu neměla, byla jsem na ff, uděláme si whoconeček s holkama pobertkama xD ale o tý soutěži jsem věděla, sem chťela poslat svojí, ale je dlouhá a mimo zadání xS

2 Gabriella Gabriella | Web | 12. října 2013 v 13:17 | Reagovat

[1]: No, mě takové akce ani příliš nelákají, fakt nemám ráda moc lidí pohromadě, a to ani tehdy, kdyby byli stejně postižení jako já. Nemluvě o všem tom cestování. Asi jsem fakt asociální.

Já jsem od toho psaní upustila taky proto, že jsem myslela, že mě s tím stejně pošlou do háje, protože to bude mimo kánon. Ale podle toho, co tam nakonec je, jsem to klidně udělat mohla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: