Co se dělo v posledních kňučivých dnech

27. října 2013 v 12:23 |  Kňučení
Trochu mě mrzí, že nejsem schopná vyplodit něco inteligentnějšího než tyhlety deníčkové texty. Například nějakou recenzi, názor na něco, co se mi líbí, co mi připadá dobré, co ráda dělám a tak. Mám na to dokonce připravenou smaostatnou rubriku, ale je stále žalostně prázdná. Připadám si zase trochu hloupě a méněcenně, že snad ani na nic žádný pořádný názor nemám a že jsem skutečně asi opravdu tak blbá, jak si většina lidí myslí, protože hrozně málo mluvím.
Ale nejsem. Dokážu napsat alespoň takovýto deníčkový zápis, který má (většinou) hlavu a patu a umím jej napsat správně česky. Ne jako například ta strašidelná osoba, jejíž blog jsem navštívila dneska v noci, když jsem zase nemohla spát.
Vždyť mám přece deníčkový blog. A na ten zbytek dojde možná časem.



V pátek jsem velkou většinu pracovní doby dělala brýle a bylo mi docela fajn. Byla jsem taková otupělá a nad ničím jsem moc nepřemýšlela. Snad jen nad tím, jak asi vypadají ti lidé, kteří budou nosit mnou vyrobené brýle, nebo jestli je to dítě hned nerozbije a podobně. A někdy by mě to skutečně zajímalo.
Z práce jsem vypadla se strohým rozloučením velmi rychle a brzy a byla jsem neskutěčně šťastná, že mám ten připitomělý týden konečně za sebou. Těšila jsem se na večer a těšila jsem se oprávněně. Šli jsme na pizzu, doma jsme si dali skleničku vína (ačkoli jsem říkala, že už to nikdy nechci), koukali jsme na vtipná videa a pak na Krajní meze, ale stejně jsem hned spala. A mohla jsem spát dostatečně dlouho.

Včera bylo krásné počasí. Sice dost nezvyklé a pro tuhle roční dobu až nevhodně teplé, ale to mi vůbec nijak nevadilo. Měli jsme volný víkend a na výlety už nejspíš moc dlouho takové počasí nebude. Vyrazili jsme opět do Plzně, protože tam je stále co objevovat. Cestou jsme se zastavili u jednoho kostela, na který pokaždé koukáme, ale nikdy jsme se tam nebyli podívat. V té podzimní barevnosti a teplém slunci tam bylo hrozně krásně a povedlo se mi tam tohle:

Jako Beatles :D Aneb můj drahý má nový superchytrý telefon a fotí ještě víc než dřív.

Cestou jsem pozorovala barevné okolí, poslouchali jsme muziku, byli jsme zticha a bylo to hrozně moc fajn. Vlastně mi ani moc do řeči nebylo, protože ať jsem se snažila jakkoli, nepodařilo se mi tak úplně zapomenout na ty pracovní nešvary a na můj pocit méněcennosti a hlouposti z toho, že nevím, co bych mohla dělat jiného.
Než jsme se vydali prozkoumávat nějaké nákupní centrum, podívali jsme se ještě na hrad Radyně, na který jsem chtěla také už dlouho.


V obchodním centru s velice originálním názvem Plzeň to bylo trochu podivné. Nachází se na okraji města v takové vybydlenější části a nijak moc se mi tam nelíbilo. Jen tam byl velký, hezký a předražený zverimex, kde se mi velmi líbil papoušek neoféma tyrkysová, kterého si nejspíš pak pořídím raději než ty korely.
Potom uvnitř v další části toho šíleného obchoďáku jsem se ovšem vyřádila. Jelikož jsme se jako obvykle byli podívat v knihkupectví a tam jsem ulovila věci! Původně jsem si chtěla koupit Divergent a pak ten druhý díl, protože jsem se rozhodla, že si to přečíst chci. To tam ovšem neměli, ale nakonec mi to ani trochu nevadí. Stejně na to nijak nechvátám a koupit si to můžu jindy. Narazila jsem tam na Famfrpál v průběhu věků, což, jak jsem ke své hrůze zjistila, ještě doma nemám. Dále na Nekonečný příběh, který mi zrovna včera svými fotkami připomněla Kelly, a tak jsem neváhala a za krásné dvě stovky jsem si tu knížku vzala. Beztak si to chci přečíst už dlouho. Nakonec jsem u kasy narazila na naprosto úchvatný diář s Rebelkou. Je sice školní, ale to je mi jedno. Je tam celý příští rok a takovou úžasnou věc jsem tam zkrátka nemohla nechat.


Nějak jsem se teď hodně dala do nakupování knížek. Zřejmě budu brzy jako moje kolegyně blogerky a nebudu to mít kam dávat. Zejména potom, až se přestěhuju :D

Pak jsme sháněli prstýnek. Protože ačkoli ty facebookové zásnuby jsou pouze fiktivní, mlj milý vymyslel, že když to mělo takový ohlas, mohla bych přece jen nějaký kroužek nosit. Nbráním se tomu, ať už to znamená nebo neznamená cokoli. Prolézali jsme takové ty předražené obchody s oblečením, jestli tam na něco nenarazíme. V jednom jsem vzala do ruky triko, které se mi celkem i líbilo, jenže mi připadalo moc drahé. A zase mi bylo řečeno, že je to se mnou něco, že si nikdy nic nevyberu a že příště bych si měla konečně koupit, co se mi líbí. Řekla jsem mu, že mám dvě krásné knížky a že mi to stačí, ale stejně to byl nedostatečný argument. No a pak jsme objevili jeden prstýnek za přijatelnou cenu, který se mi i líbil, ale ne, ten pro mě nebyl dostatečně krásný a dobrý a že si zasloužím něco daleko lepšího. Stejně bych toho kluka nevyměnila.

Moderní fotka jídla musí být :D Tohle byla naše večeře. Já měla kuřecí, a bylo to zatraceně moc dobré.

V Plzni je stejně moc krásné náměstí.

Také se ještě musím ukázat :) Vlásky mám žalostně krátké, ale strašně se mi líbí ta weasleyovská barvička :D

Moc se mi líbí, že bude zanedlouho další výplata a já mám ještě pořád dost peněz. Přece jenom jsou ty uaplacené hodiny navíc poznat a mám radost, že si budu moci koupit ještě spoustu hustých a krásných věcí. Třeba v těch Karlových Varech, kam brzy pojedeme.

Zbytek dnešního dne si budu patrně číst, co jsem si koupila a psát. Možná ještě něco na blog. Mám v plánu vtvořit článek s fotkami z poslední doby, ale to spíš až zítra nebo jindy. Víc mám chuť psát dneska propiskou na papír to, co mi připadá až příliš soukromé a chci si to pamatovat. Taky půjdu na konice, i když fouká hnusný vítr. Mohla bych se konečně podívat na další díl Doktora. A nejspíš také budu hrozně sentimentální, protože je to rok, co jsme spolu byli prvně na výletě v Plzni na Rebelce a padal sníh a bylo to napínavé. Ale o tom až zítra.

Zítra jdu do práce od osmi nevím do kolika, když je svátek. Ale pak nebudou žádné přesčasy, takže budu mít více času a klidu. A zítra relativně volné odpoledne, což se mi líbí. Stejně je to nefér, že mi pořád v práci říkají, jak jsem pomalá a líná a podobně hrozná, ale když je potřeba jít ve svátek nebo tak, vždycky jsem to já, kdo jediný z té naší pitomé kanceláře jde. Mě to žádný problém nedělá a šla bych tak jako tak, ale jde o ten princip.
Jenže to už asi lepší nebude. A mě je to vlastně dost jedno.





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: