O lidech a lidech

13. září 2013 v 19:55 |  O něčem konkrétním
Lidi jsou prostě zlí. Hrozně zlí, závistiví a nepřející. Ale hlavně by se měli starat sami o sebe, a ne se plést do druhých.

Jak moc zlí dokážou lidé být vím velmi dobře z vlastní zkušenosti. Školní docházka pro mě byla utrpením, jelikož jsem den co den musela snášet zhnechucené, pohrdavé pohledy svých spolužáků, hnusné posměšky a tak podobně. A protože jsem byla sama proti všem a neexistoval nikdo, kdo by mi to vyvrátil, myslela jsem si, že mají pravdu. Že jsem opravdu tak hnusná, blbá a divná, jak říkali. Vůbec nejhorší to bylo na základce, na střední o něco málo lepší. První měsíce v práci byly v podstatě to samé, než se to zvolna začalo lepšit.

Z těch hnusných časů mi ůstalo jen přesvědčení, že zůstanu navěky sama pouze se sým dobytkem a představivostí. Protože nejsem dostatečně krásná, inteligentní a vůbec že v ničem nedosahuju takových kvalit, abych si zasloužila něčí lásku. A tak mi občas pořád připadá tak hrozně neuvěřitelné, že se nakonec přece jen objevil někdo tak hrozně hodný a úžasný, pro něhož jsem nejvíc nejlepší na světě a má mě rád :) Jen možná pro ty hrozné zážitky mívám taky hrozný strach, že si začne taky myslet, že jsem k ničemu, nebo že mi ho někdo lepší ukradne. A co bych potom proboha dělala, zase sama?

Středa byl takový dost podivný smutný den. Stalo se několik drobných nepříjemných věcí, kvůli kterým jsem proplakala celé odpoledne i část večera a udělala jsem si v práci ostudu. Někdy totiž nad vším moc přemýšlí, moc se hrabu v minulosti a všechno si beru moc osobně. A ukrutně mi vadí, když se doslechnu, že si o mně někdo myslí něco, co není pravda. Vím, že bych to neměla, že je to špatné, ale prostě to tak je a jen tak na povel se s tím přestat nedá. Tak se po obědě stala jedna věc, která mi ošklivě připomněla právě ty školní časy. Pak se projevily mé volšové ručičky, díky čemuž jsem si připadala hrozně pitomá. A dovršil to nesmyslný a zbytečný záchvat žárlivosti. Ze středy byl nakonec moc hezký jen večer, kdy jsem byla ujišťována, že už se mi nic špatného nestane, lidi jsou skutečně pitomci a že už nikdy nebudu sama.

Divná nálada se mě drží od té doby ale pořád. Navíc dálkovým optikům zase začal škola, a tak ani nemám moc radost, že je už pátek a víkend. I když sama nemusím sedět po týdnu dřiny ještě někde ve škole, stejně se mě to dost blízce dotýká a vůbec se mi to nelíbí.

Chci napsat něco obsáhlejšího o tom, co jsem to vlastně za Kňuča :) Na jiných blozích mě takové profily totiž hrozně baví číst.

A jen tak na okraj, když už jsem někdo přijde a ten článek rozkikne, byla bych velmi vděčná, kdyby po sobé zanechal stopu v podobě komentáře. I kdybyste mi měli říkat, co dělám špatně, ten komentář prostě potěší. A myslím, že když už píšete na blogy, tak pár slovíček v komentáři vás už nezabije.

Prozatím se zas loučím a děkuju.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: