Nepodstatné plky o nepodstatných plcích a jiné příběhy

3. září 2013 v 10:23 |  Kňučení
Vždycky když se mi zachce napsat článek, říkám si že napíšu něco hrozně převratného a světového. Nějakou duchaplnou úvahu nebo zajímavý názor a tak. A vždycky to skončí nesouvislou snůškou nepodstatných momentů z mého skromného života. Ale co už. Blog jsem si zakládala hlavně kvůli tomu, abych se měla kde vypsat a srovnat si tím myšlenky. Případně se podělit o něco, co mě zajímá, s podobně naladěnými lidmi. Tento účel myslím docela dobře plní. a tak tedy přichází další postřehy a momenty z mého přežívání:)

Poslední dobou jsem tak nějak klidnější, než jsem bývala dřív. Hodně v létě. Taky, a to musím zaklepat, nepláču. Nebo jen velmi málo a většinou se mi to podaří překonat a přesvědčit se, že to je v pořádku, že se skutečně nic hrozného něděje. Buď začaly zabírat protiplakací vitamíny, jež jsem si nakonec koupila, nebo jsem měla jen nějaké přecitlivělé období. A nebo jsem si na všechny ty šílenosti prostě už uvykla a smířila se s tím. Každopádně je to dobře.
Příliš nesmutním ani z toho, že mému příteli příští týden začína zase škola, což znamená osamělejší víkendy bez výletů a tak. Ale po zimní zkušenosti vím, že to není taková katastrofa. Večer vždycky bude u mě. A mám vymyšleno několikero činností pro trávení volného času o samotě. Hlavně přetřídění mých věcí před jarním stěhováním :)
A neplakala jsem ani pro konec dovolené. Tedy, ne že by se mi do té práce chtělo, to ne. Ale velkou část toho volna jsem strávila vymýšlením jiných světů, svých vlastních hrdinů a alternativních příběhů k mým oblíbeným seriálům a knihám a filmům. Dříve jsem to dělala hodně, teď už docela dlouhou dobu ne. A určitě v tom budu pokračovat, protože je to hrozně moc fajn. Než jsem šla včera dřít, zjistila jsem, že tam budu zase sama. To je v mnoha směreh lepší. Lépe to utíká, protože mám plno práce. Nemusím poslouchat mudlovské řeči o dětech a Ulici a Vyvolených, což mě hrozně ubíjí. Stejně mě ta mvšichni mají za magora, protože mě takové věci nezajímají. A celkově mám prostě klid a je to tedy snesitelnější.
Pak jsem tam přišla, všichni na mě jak na toho magora koukali, a mě to bylo jedno. Tedy, jsou to tam všechno hrozní mudlové a já se s nimi nechci bavit. Nemám o čem, Vyvolení mě fakt nezajímají a kdybych jim začala vyprávět, o tom, co mám ráda já, rovnou by na mě volali cvokaře a po celé fabrice by se drbalo, že jsem ještě divnější než vypadám. Není to jednoduché tam existovat :) Ovšem včera to bylo lepší. Předně je zkrátka hrozně hezké přijít tam a jako první spatřit ty nejkrásnější milované pomněnkové oči. A dále jsem celých těch deset hodin smířeně a lhostejně plnila své úkoly, protože mi na firmě nějak příliš nezáleží a dělám jen to, co musím. Koukala jsem na ty pitomce, co na mě také tak blbě civěli. A celou tu dobu jsem byla ztracená právě v těch alternativních světech a vymýšlela jsem svým hrdinům úžasná dobrodružství. Fungovalo to výborně :) Do práce se sice musí chodit a musí se tam poslouchat a takové věci. Ale nestojí na tom svět. Jsou i důležitější, krásnější a zajímavější věci. A ačkoli to možná není pravda (a možná úplně je), je důležité se o tom alespoň takhle přesvědčovat. Je to nutné pro přežití a udržení duševního zdraví. Nechci totiž dopadnout jako někteří věčně stresující jedinci tam, kterým kvůli tomu vypadaly vlasy.
Stejně je ale pořád lepší chodit do práce než do školy, za tím si stojím :)
Počasí už je takové podzimní a lepší už to asi bohužel nebude. Trochu jsme nad tím včera večer při procházce kolem rybníka smutnili, ale zatím je pořád ještě dobře. Zima mě upřímně děsí.

Na závěr dnešních úvah přikládám jeden obrázek, co jsem našla na Facebooku. Svítící duhovou vílu v levém hroním rohu bych nejradši odstřihla, ale jinak velmi hezky tak nějak vystihuje mé současné myšlenkové pochody :)

Jo a taky to je dost blbě k přečtení, ale s trochou snahy a šikovnosti se i to dá zvládnout :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: