Fanfiction a fanoušci

6. září 2013 v 17:55 |  O něčem konkrétním
Na blogu jedné milé osoby, jež mi tu zanechala milý komentář, jsem objevila moc hezkou doctorovskou fanfiction. Najdete ji tady: rainbow-shadow.blog.cz
Do té doby jsem o fanfction týkající se Doctora ani nějak nepřemýšlela, ale po přečtení téhle se mi zachtělo prozkoumat, jak se v tomhle směru věci mají. A jelikož moje angličtina není na takové úrovni a stejně jsem líná cizojazyčné texty nějak louskat, hledala jsem pouze české věci. Moc toho není, ale to je možná spíš dobře. Protože z toho, co jsem našla, jsem...zděšena.

První stránka, kterou jsem našla, byla ještě docela v pohodě. Nacházelo se tam něo málo příběhů nevalné kvality s Doctorem a Rose v hlavních rolích. Možná jsem to trochu čekala, asi jsem nad tím párkrát kroutila hlavou, ale jinak mi to bylo nakonec celkem jedno.
Stránka nesoucí název Příčiny globálního oteplování mi měla být podezřelá hned. Minimálně po tom, co jsem se dostala, kam jsme chtěla, a viděla jsem názvy těch příběhů. Jenže to by nebyl zvědavý kňuč, aby nevlezl všude a nepřečetl co mohl, i když mu z toho bylo docela špatně :D Já opravdu nemám ráda slash a podobné věci. Neberu to lidem, kterým se to třeba líbí, to vůbec ne. Jsem velmi tolerantní osoba a nestarám se o to, co kdo čte, píše, poslouchá a podobně, já lidi soudím podle jiných věcí. Nemůžeme být všichni stejní, že jo. Ale z mého osobního soukromého pohledu význam takovýchto povídek dost dobře nechápu. Připadá mi to úchylné a zvrácené a hnusné, jako prznění něčeho nebo někoho, kdo takový podle původních záměrů vůbec neměl být. Taky nechci, aby to vyznělo, že jsem nějaký homofob, to rozhodně ne. Jak už jsem řekla, každý jsme nějaký a podle takových povrchních věcí lidi nesoudím, takže jestli je někdo gay nebo ne je mi jedno. Ovšem jak řekl můj milý, je to jako dieselové auto: už je to běžný, ale pořád ještě ne normální. Takže asi tak. A opravdu nedoážu pochopit, co se na tom líbí "normálním" lidem a jak něco takového může vůbec někoho napadnout. Díkybohu mě to neděsilo ve spaní :D
Celkově mě to docela zklamalo. Říkala jsem si, že bych to dokázala líp :) A možná to i udělám. Určitý nápad mám, jen nevím, jestli bych za to nebyla ukamenována. Vyskytuje se tam moje univerzální hrdinka, již jsem stvořila před lety do Harryho Pottera. Myslím, že je to občas trochu Mary Sue, i když mi v jednom testu vyšlo, že ne :) Ale taky záleží na situaci. Když o tom přemýšlím, často přeháním, při psaní bych se krotila, aby to dávalo smysl. Ještě uvidím. Jak se mi bude chtít, jak bude čas a jak mi to půjde.

Také mě popadla chuť pořídit si nějaké doctorovské tričko. Tedy spíš si ho sama vyrobit, protože originální jsou děsivě a zbytečně drahá. Trička jsou jediné takové ty fandomové věci, které si občas pořizuju. Protože se dají nosit a mudlové stejně vidí jen nějaký nápis, kterému nerozumí, tak si ani nemusím připadat blbě. Vím, že bych neměla ani jinak. Líbí se mi to, tak to nosím na tričku a co si o mě myslí ostatní je mi jedno, že jo. Jenže já jsem v tomhle směru byla vždycky taková hrozně rezervovaná. Viděla jsem spoustu jiných hustých fandomových věcí, než jen triček, a občas si říkám, jak by bylo hrozně cool něco takového mít, ale pak si říkám, co bych s tím dělala? Jediná věc, kterou takhle mám, je čarovná hůlka. Ty jsme si s bratrem vyrobili z tyček z OBI, které jsme nevěděli, k čemu jinému můžu sloužit :D A většinou je zapadlá někde v propadlišti dějin, dokud jí náhodou neobjevím. Tak si pak říkám, že by to dopadlo se vším stejně. Třeba nějaká figurka nebo sonický šroubovák. Stejně, s tím šroubovákem bych si připadala hrozně blbě. Protože patří Doctorovi, a copak já jsem Doctor? :D Takhle to se mnou je.
Někde na tumblr. jsem našla dokonale výstižný text pro tuhle situaci. Bylo to o tom, že jsem si nikdy doopravdy nepřála, aby se fiktivní věci staly skutečnými, protože život je život a fikce je fikce. Já to takhle beru, i když to tak nebylo vždycky. Taky jsem si přála, aby ty úžasné věci byly skutečné a já mohla zmizet z tohohle hnusného zlého světa a mít se fajn. Jenže časy se mění a lidé s nimi. Nakonec jsem i tady našla někoho, s kým stojí za to tady zůstat a žít. Chápu, že každý takové štěstí nemá. A já si moc přeju, aby jej také našli, nebo aby odcestovali s Doctorem nebo udělali něco podobně úžasného, o čem snívají.
O těch fiktivních lidech a světech moc ráda přemýšlím a sním a sleduju je, ale už si nepřeju, aby se staly skutečností. I tak totiž dělají tenhle nudný zlý svět lepším a zábavnějším.
Nicméně když se večer zahledím na hvězdy (a to jsem vždycky děla moc ráda), stejně čekám, jestli tam někde nezahlédnu tu modrou policejní budku :)
 


Komentáře

1 Neriah Neriah | Web | 6. září 2013 v 18:38 | Reagovat

Já teda vždycky četla jen fanfikce na Harryho Pottera, ale občas jsem se taky nestačila divit tomu, co někteří byli schopní vymyslet. Slash mi nevadí, někdy ho mám i ráda, ale musí to mít i nějaký příběh a postavy se moc nesmí vzdalovat od svých charakterů, jinak už mě to potom nudí.
Někteří jsou vážně schopní napsat úplně cokoliv, jenom aby něco napsali, ale úroveň to bohužel nemá žádnou.

Jinak s tou hůlkou jsi mi připomněla, jak jsme tenkrát s kamarádama vyrobili hůlky z klacků v lese a pak jsme na sebe pokřikovali kletby :D Jooo, to byly časy...
Taky pamatuju na období, kdy jsem si přála, aby se fikce stala skutečností, snila jsem si takhle už jako dítě, prostě když mě chytla nějaká úzkost, uzavřela jsem se do světa se svými hrdiny a okolí jsem úplně ignorovala. Postupně jsem si přála existenci všeho možného, co jsem zrovna přečetla, od Dětí z Bullerbynu přes Vinnetoua až po Harryho. Stále se zasním ráda, ovšem už bych se v těch světech ocitnout nechtěla. Jsem totiž přesvědčená, že kdyby byla možnost se do některého dostat, už bych s ním nebyla natolik spokojená, jako když si ho můžu jen představovat. :)

2 Rosemarie Rosemarie | Web | 6. září 2013 v 20:02 | Reagovat

[1]: Já měla právě vždycky kvanta imaginárních přátel, ale skutečné žádné. Naše maloměsto je silně prolezlé mudly a jsem tu silně nepochopená :)
Hůlek jsem za ty léta měla spoustu, tahle poední je z loňska, kdy mi prosím bylo dvacet let :D A taky jsme lítali a čarovali, hlavně v poli s kukuřicí to byla sranda :D
Fanfiction normálně moc nečtu, ale jsem hrozně zvědavá a u všeho co se mi líbí chci vědět, co k tomu lii navymýšleli. Kvalitních je fakt málo. A vážně nikoho neodsuzuju, ale slash u postav, které mám ráda, mi prostě vadí a kazí mi celkový dojem. V tomhle případě jsem již poučena :D
Jinak děkuju za komentář, začínajícího blogera velice potěšil ;)

3 Neriah Neriah | Web | 7. září 2013 v 14:18 | Reagovat

Já to tak dřív taky měla, když jsem neměla přátele v realitě, hledala jsem si je ve své fantazii. Tam mě samozřejmě chápali úplně všichni :) Asi to bylo tím, že narozdíl od reality jsem byla ve svých příbězích naprosto dokonalá a chybu by na mě člověk nenašel :D
Já bych teď ve dvaceti taky ráda zablbla s hůlkou, ale jaksi už na to nejsou další lidi. Nebaví mě pořád se tvářit dospěle :)
A jinak za komentář nemáš zač, zalíbilo se mi tu, tak sem určitě ještě zavítám :)

4 Simona Gray Simona Gray | Web | 16. září 2013 v 8:00 | Reagovat

Sweetie, moja maličkosť narazila na slash medzi Doktorom a Rorym, zatiaľ čo Amy spala vedľa...disgusting.

5 Kňuč Kňuč | Web | 17. září 2013 v 9:14 | Reagovat

[4]: To si radši ani nepředstavuju, jsem ráda, že jsem se z tohohle šoku už vzpamatovala :D V tomhle směru slash prostě ne, vážně nechápu, jak to může někoho vůbec napadnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oblíbenci: