Září 2013

Co je retro, je prostě dobrý

29. září 2013 v 19:30 Na koukání
Ne že bych měla v plánu na ty staré řady koukat. Přiznávám, že si myslím, že by mě nebavily. Ale nikdy neříkej nikdy, že:)
Stejně je naprosto skvělý a úžasný, že to běží už tak hrozně dlouho, a furt je to tak hrozně hustý a lidi na to koukaj jako blázni :3


O všem jsem tvrdila, že je to cool, dřív než to bylo cool

28. září 2013 v 12:02 Kňučení
Líbí se mi současné počasí i část roku, Ten začátek podzimu, kdy sluníčko ještě dokáže pořádně zasvítít a zahřát, ještě je venku odstatek zelené a k tomu se začíná barvit listí. Ráda vzpomínám na to, co se dělo touhle dobou v předchozím roce. Byly to velké změny a převraty v mém životě, ale velmi příjmené. Měla jsem kamaráda v práci, s nímž jsme si byli stále bližší, až nejbližší. A tohleto nesmělé oťukávání, opatrné otevírání se jeden druhému, zjišťování, že máme víc společného, než se zdálo, první rozpačitá návštěva a rozmlouvání u kafe, když venku tolik pršelo, a spousta dalších takových počátečních dorbností a nesmělostí bylo prostě neskutečně krásné.

Tenhle song mi tu dobu nejvíce připomíná. Taky Óčko, TyTrubko, Halali HipHop a Koralína.


Za necelé dva týdny máme zase dovolenou. Ve stejný týden jako loni, kdy se udála hrozná spousta těch příjemných věcí, ale ještě ne ta největší. Někdy se to zvláštně semele. A je docela děsivé, jak to letí.

Jelikož mě skolila jakási hnusná choroba, šla jsem včera z práce domů už v půl desáté. Spala jsem, pila čajíky a koukala na Doktora. Zase, ale co už. Mě to zkrátka hrozně baví. Pak jsem si načmárala na tričko slavnou hlášku Bow Ties Are Cool. A to mezi mudly budu nosit, protože oni uvidí pouze infantilní mašličku a divný nápis, jemuž nerozumí. Zatímco já si budu připadat jako král světa a že jsem zatraceně cool.
To slovíčko jsme hojně používali dávno předtím, než jsem ten praštěný seriál vůbec začala sledovat. Stejně tak jsem tahala conversky až do totálního rozkladu úplně ke všemu a slavné 500 miles od Proclaimers byla má oblíbená pecka už spoustu let. To jen tak pro pořádek. Z nějakého podivného důvodu mi totiž dost vadí ty osoby, jež tyto věco začaly provozovat, aby byly hustý jako Doktor. Já jsem totiž hustější než Doktor, protože jsem si to vymyslela sama :D

Včera večer jsme poslouchali nejdřív Pink Floyd. Popíjeli jsme u toho něco lehce lihového a povídali si o mizernosti našeho bytí. Tedy spíš o jeho dementní šílené rodině a o tom, jak to uděláme s tím domečkem, abychom ty jeich šílenosti nemuseli snášet. A o tom, jaké si do domečku dáme obrazy. Screeny z Watchmen a malé černobílé obrázky Johnnyho Cashe, Falca a dalších velkých umělců. Ten můj kluk je takový kreativní a má tak jako estetické cítění, což je další z fascinujících důvodů, proč ho mám tak strašně moc ráda.
Falca jsme poslouchali po Floydech. Zase jsem na to musela fascinovaně zírat a poslouchat a ani nemrknout, protože je to prostě neskutenčně skvělá muzika. Podle kohosi na youtube byl ten pán "the coolest Hans that ever existed". Což je sakra velká pravda!


Několikero videos pro potěšení čtvrtečního večera

26. září 2013 v 18:39 Na koukání
The Impossible Astronaut :) Při sledování té epizody mi v hlavě naskočil tento song a už jsem se ho nezbavila:


Retro věci jsou cool. Protože v muzice už bylo všechno dobré vynalezeno a vykonáno.

Chtěla bych zase léto. Teplé, bez práce a bez únavy. Hooodně dlouhé.

Na závěr jedno sice trochu vulgární (pokud by to někomu vadilo, ať si to nepouští), ale nehorázně komické. METAL!!!

Chci domů tu věc s těma vlasama :D

Závěrem se omlouvám za svojí neschopnost vytvořit něco inteligentnějšího, ale bohužel jsem fyzicky indisponována a tím pádem psychicky neaktivní. Jinými slovy, prostě mě sakra nic nebaví! :D

Zajímavý nadpis článku se vymýšlí těžko aneb už je to tu zas

22. září 2013 v 15:11 Kňučení
Na úvod bych zmínila nový vzhled mého krutopřísně cool blogíšku. Obrázek v záhlaví pochází z DeviantArtu a je takový podzimní, proto jsem ho tam dala. A k němu se mi hodila ta modrá. Neovládám žádnou počítačvou grafiku a je mi to jedno. Jsem skromná a taky bez toho žiju.
Následovat bude nejspíš dlouhý článek deníčkového typu plný mých skromných názorů. Mě osobně takové číst baví, tak doufám, že nejsem takový stalker sama :)

40 Day Dream

22. září 2013 v 12:09 Na poslouchání
Mám v poslední obě nějakou muzikální náladu. Což se mi líbí.
Dala jsem se do třídění svých rozsáhlých letopisů a mám z toho trochu otravu časem (jak s bratrem říkáme stavu, kdy je člověku trochu špatně z přemíry vzpomínek na doby dávno minulé). Do toho se vzpamatovávám z dalšíhi raštěného snu, který se mi naprosto upřímně ale zatraceně líbil, i když jsou v mé situaci takové myšlenky a představy prostě nevhodné a připadám si kvůli tomu špatně a zle.
Nicméně jsem v letopisech objevila, že jsem kdysi poslouchala tohle. Je to jediná dobrá věc z té doby :)


Crazy little thing called love

20. září 2013 v 10:31 Na poslouchání
Freddie je bůh. Kdo si myslí něco jiného, je mudla a není cool!


Stále také čumím na ten geniální seriál od praštěných britů, až jsem ani nevím jak dokoukala pátou řadu. Ještě se z toho trochu vzpamatovávám, ale myslím, že můžu říct, že to byla od začátku do konce největší pecka, co jsem kdy viděla. A při vší úctě k panu Tennantovi musím také říci, že pan Smith mi jako Doctor je tak nějak bližší. A do háje s Rose, když máme malou Amélii :) Aneb zrzky rulez! U posledního dílu jsem zase plakala jako klump a kňučela, ať si to děvče už konečně vzpomene :)

"Něco nového, něco starého, něco půjčeného...něco modrého."
♥♥♥

Malý princ

18. září 2013 v 10:50
Mám tu útlou knížku hrozně ráda. Stejně tak retro filmové zpracování z roku 1976. Je to kouzelné, geniální, takové miloučké a nikdy mě to nepřestane udivovat. A tak mě téměř rozplakalo, když jsem na facebooku spatřila toto:


Přála bych si, aby se tohleto nějakým způsobem uskutečnilo. Jistě by to bylo epické :)

Já nevím

15. září 2013 v 17:48 Kňučení
Nevím. Zkrátka nevím. Ani nevím, jak bych popsala své současné rozpoložení. Řekla bych, že jsem tak nějak...mimo. Pořádně nevnímám, co se kolem mě děje, ani co dělám, tak nějak proplouvám ztracená ve svých myšlenkách, které jsou stejně takové většinou okrajové a bez významu. Cítím se unaveně, přestože k tomu nemám žádný důvod. A tak měkce a smířeně.

Je zase takové divné ospalé počasí. Barák je promrzlý a za oknem to vypadá, že bude každou chvilku pršet, ale ve skutečnosti je tam příjemně. Jen zataženo. Stačily mi jen jedny ponožky :)
Konice s krásnou srstí má zraněnou nožičku, a tak jsem se s ní šla projít hezky po svých. Občas to vůbec není na škodu. S My little pony jsem vyrazila zase do lesa, ale byla jsem ztracená v myšlenkách a občas mě překvapilo, že sedím na koni. Sice by se to nemělo, ale to se také snáze řekne než udělá. Pony už stejně vlastním sedm let, a tak je na takové moje stavy už zvyklá.
Přesto se mi venku víc než tu dobu s konicemi být nechce. Na sezení venku je moc chladno. Šla bych se projít, ale zase ne sama. Je to komplikované :)
Chci napsat nějaký souvislý článek o tom, co jsem vlastně zač. Jenže teď na to nemám vůbec náladu. Nebudu to nijak lámat, nemělo by to cenu.

Přežili jsme první školní víkend, i když byl jen poloviční. Stejně to mám takové zastřené. Páteční večer byl krásný, ale brzy jsem upadla do kómatu. Včera jsem si celý den připadala opuštěně, i když to tak nebylo a můj milý mi celý den psal, co dělá. Jenže já nemůžu být šťastná, když vím, že on musí být ve škole a trpí tam jako Hus. Ani mi nejde spát, když vím, že on nemůže. Tomu říkám spřízněné duše :) Jen mám radost, že má takovou radost z nového telefonu. Tohle je zkrátka krásné, ne že ne. Včera jsme si pak zase pustili Krajní meze, a mě to hrozně zajímalo, jenže jsem viděla asi tak ani ne deset minut.

Vlastně mi ale nic nechybí. Jen bych si hrozně přála pustit si gramofon, vzít ho za ruku, jen tak ležet a nic jiného nedělat. Tak dlouho, dokud by se nám chtělo.

Řekla bych, že tahle písnička se k mé současné náladě hodí. Každopádně má hrozně zajímavý klip:


Mám na triku Doctora

15. září 2013 v 14:01 Kreativní roh
Tuhle ilustraci jsem na tom tričku prostě mít musela :) Po dlouhém plánování, několika nutných úpravách a asi dvěma hodinách práce mám hotovo:

(Stejně to zase nebudu chtít nosit mezi lidi, ale o to nejde. Hlavní je, že něco takového vlastním :D)

Er mah gerd!

14. září 2013 v 20:43 Na koukání
A to jsem se na to nikdy nechtěla dívat, protože na to koukají všichni a tedy je to zákonitě hovadina :D
Víc už jsem se ani plést nemohla:
Oblíbenci: